Pavelkovo skrblení 117: Placení v USA

Naskytla se mi možnost navštívit bez větší přípravy Spojené státy americké.

V Evropě včetně Ruska, Balkánu či třeba Abcházie jsem bez jakýchkoliv problémů vyžil jen s Revolut kartou, kromě Albánie jsem si nikde ani nevybíral hotovost. V USA je hotovost nutnost a někdy i tam, kde se možnost placení kartou nabízí, na Revolut a obecně evropské debetní karty neslyší.

Začalo to půjčením auta. Našel jsem si půjčovnu (Alamo), kde v nabídce měli použití i debetní karty. Při rezervaci mi zablokovali $3006 626 Kč na mém dolarovém účtu na Revolutu. Na místě poznali, že moje karta není kreditní, přestože to na ní není napsané. Problém to nakonec nebyl, jen chtěli znát číslo zpátečního letu, aby měli jistotu, že auto vrátím zase zpět na letiště.

Hned na letišti jsem si vybral $2004 417 Kč v hotovosti. Kurz byl sice lepší než v jakékoliv české bance, banka nestrhla žádný poplatek, ale musel jsem zaplatit poplatek za využití bankomatu ve výši $3.271 Kč.

První platbou byl dálniční poplatek. Nikde v Evropě se mi nestalo, že bych nemohl zaplatit kartou, v USA brali jen hotovost. Nebyl problém rozměnit. Nikdo netroubil a černoch v budce se smál, když jsme složitě hledali v dámské kabelce peněženku. To je obecně americký jev – usmívají se i v okamžiku, kdy by vás Čech po sérii nepříjemných mimických projevů už posílal do Prčic, i dále. Obecně to povzbudí při dalších pokusech všude kartu používat.

Zatímco v Evropské unii je od roku 2018 zakázáno účtovat si poplatek za využití většiny platebních karet, ve Spojených státech je naopak běžné, že kartou zaplatíte více, než kolik byste platili v hotovosti. (V EU ale také obchodníci mohou vybírat poplatek za použití karty – pokud třeba využijete American Express). Na obou stranách Atlantického oceánu byste na poplatek však měli být upozorněni.

Proti informacím, které jsem čerpal dopředu, není už pravdou, že by Amerika byla málo bezkontaktní. Pomocí magnetického pásku jsem neplatil nikdy. Asi v padesáti procentech plateb šlo platit bezkontaktně, většinou jsem byl stejně vyzván, abych kartu zastrčil do terminálu.

V jednom větším obchodě jsem chtěl platit za nákup potravin Mastercard. S ní to nešlo, ale s českou Visou od České spořitelny ano. Prodavačka tvrdila něco o tom, že evropskou mastercardku nechtějí, že bych musel mít americkou.

Jednou se mi stalo, že mi platební terminál nabízel platbu v českých korunách v šíleném kurzu. Na to dávejte pozor a kdekoliv na světě tuto konverzi odmítejte, nikdy není výhodná. Při platbě kartou na letišti za sklenici koktejlu po mě byl požadován podpis elektronickou tužkou.

Řada webů upozorňuje, že personál restaurace nebo benzínky si vaši kartu vezme a odnese si ji k terminálu. V USA je prý běžné, že vám takto kartu někdo „hekne“. Tak já se s touto praktikou nesetkal.