Jak chovat sarančata

Kde žijí sarančata

Vyskytují se po celém světě, ale nejvíce druhů lze najít v tropech. Nejčastěji obývají sušší a travnaté oblasti a jsou býložravá. Spásáním vegetace je pověstná hlavně saranče pustinná, která žije v Africe a její hejna za sebou nechávají zcela pustou zem. Prohání se nad krajinou a doslova sežerou, na co přijdou.

Jen v Česku žije sarančat přibližně 50 druhů. Některá jsou běžná, některá vzácnější a některá jsou ohroženým druhem, například saranče vrzavá. Všechny u nás vyskytující se druhy dosahují maximální velikosti 3 cm.

Jak poznáme sarančata od kobylek

Sarančata patří do řádu rovnokřídlých stejně jako cvrčci a kobylky. Umí nejen létat, ale i skákat do velké dálky. K tomu jim pomáhají silné zadní nohy. Na rozdíl od kobylek a cvrčků mají krátká tykadla. Stejně jako jejich příbuzní vydávají samečci cvrkavé zvuky, které vznikají třením zadních nohou opatřených výrůstky o křídla.

Jaké druhy sarančat jsou nejvhodnější k chovu

Nejčastěji se chovají sarančata všežravá a sarančata stěhovavá. Ale rozhodně je nechovejte dohromady, jinak vám brzy zbudou jen ta všežravá. U obou druhů je zbarvení přizpůsobeno podmínkám, ve kterých žijí, aby byla maskována a co nejvíce splynula s okolní přírodou.

Ale i tak nás potěší nádhernou barevností v odstínech hnědé a černé, která přechází až na žluto-zelenou, a také krásnou kresbou na těle i křídlech. Chovat můžeme i některé exotičtější druhy, například saranče egyptské, které má méně výrazné, šedozelené zbarvení a způsobem chovu se nijak zvlášť neliší.

V čem chovat sarančata

Pro jejich chov můžeme využít terárium, které zařídíme speciálně pro hmyz. Takovému teráriu se říká insektárium, ale musíme počítat s tím, že se nám bude hůř čistit. Vhodnější je zřídit speciální insektárium, které bude mít na dně rošt, pod kterým bude vysunovací zásuvka.

Trus, který napadá do zásuvky, můžeme tak bez problémů odstranit. Vhodná velikost otvorů je 3×3 mm. Taková velikost postačí na propad trusu a zároveň zajistí, že nepropadnou i čerstvě vylíhlé nymfy.

Na dno chovné nádoby stačí rozložit seno, které také požírají. V případě, že použijeme vlhkou zeminu nebo rašelinu s pískem, samičky do ní s oblibou nakladou vajíčka a pokud na ně nepřijdeme včas, tak uschnou. Svrchní část zakryjeme sítí proti hmyzu, která zabrání útěkům a zároveň zajistí čerstvý vzduch. Občas můžeme insektárium orosit odstátou vodou.

Nad sítí je vhodné umístit žárovku, protože sarančata jsou teplomilní tvorové a potřebují teplotu v rozsahu 25-35ºC. Postačí obyčejná žárovka, ale nesmíme ji zavěsit přímo dovnitř, protože sarančata by se mohla popálit.

Teplo můžeme zajistit i topným kabelem umístěným pod insektárium, ale v každém případě musíme sarančatům část dne svítit. Zvláště, pokud chceme, aby se nám rozmnožovala. Samečci totiž potřebují k páření minimálně 12 hodin světlo. Pokud mají dostatečnou teplotu, jsou to čilí tvorečkové a v případě dostatečně velkého insektária mohou i létat.

Než sarančata vyrostou, musí se několikrát svléknout a při tomto procesu se potřebují zavěsit. Do insektária jim proto umístíme větvičky. Za tím účelem je rovněž vhodné pokrýt některé stěny sítí.

Čím jsou sarančata zajímavá

Zvláštností sarančat je, že jejich sluchové ústrojí je svojí skladbou velice podobné savců. Ale orgán sluchu se u nich překvapivě nachází na jiných částech těla než je hlava. Většina druhů sarančat má sluchový orgán umístěný na bocích prvního článku zadečku, ale některá sarančata žijící v tropech mají sluchová ústrojí na koleně.

Další zajímavostí je jejich svlékání, které provádějí několikrát za život zavěšení nad zemí. Jak rostou, mění se s počtem jejich převleků i barevnost, která je čím dál výraznější. Začínají se svlékat od hlavičky a v tomto období jsou velice zranitelná, protože se nemohou bránit.

Někdy se stane, že svlečení proběhne nedokonale a saranče má pomačkaná křídla nebo přijde i o nožku. Ale v dalším životě ani v množení mu tento problém většinou nepřekáží.

Sarančata známe jako hmyz živící se rostlinou potravou, ale v tropických oblastech se vyskytují i druhy, které dosahují až úctyhodných 15-ti cm, rozpětí jejich křídel je 25 cm a jsou masožravá.

Když se sarančata přemnoží a následně stěhují, může být jejich roj složený až z desítek miliónů jedinců. Přičemž 1 milión potřebuje zhruba tunu potravy. Při jedné z největších invazí v Číně bylo napočítáno na 1m² až 1000 sarančat.

Ale ne všude jsou sarančata považována za pohromu, například v Africe jsou pražená nebo mletá sarančata běžnou součástí domorodých lidí. V dnešní době se už ví, že hmyz je bílkovinou budoucnosti, protože stále rostoucí populace není schopná se uživit současným způsobem. I v České republice začínají vznikat prodejny s hmyzími potravinami. Kdo ví, třeba si budeme jednou pochutnávat i na sarančatech.

Čím krmit sarančata

Základem je určitě tráva a v zimě si pochutnají i na senu. Rádi mají salát, čínské zelí, naklíčené obilí, ale potřebují i ovoce a zeleninu. Pokud budou mít dostatek šťavnaté stravy, nemusí mít v insektáriu napáječku.

Vhodné je například jablko, mrkev nebo okurka. Nepohrdnou ani suchým krmením a pro zpestření jídelníčku jim můžeme dát ovesné vločky, obiloviny nebo šrot. Zvlášť uvítají, když jim budeme dodávat čerstvé větvičky.

Například ostružiník, buk, dub nebo ovocné stromy, vložené do skleničky s vodou, na které se mohou zavěsit při svlékání. Rádi mají také šípkové listí. Určitě je potřeba vyzkoušet, čím se našim chovancům zavděčíme.

Jestliže se rozhodneme poskytnout jim čerstvé krmení v podobě naklíčeného obilí nebo travního semene, je potřeba dát pozor, aby samička do vlhkého substrátu nenakladla vajíčka. Pokud se tak už stane, udržujeme jej vlhký, dokud se mladá sarančata nevylíhnou.

Základem zdravého chovu však zůstává předpoklad, že potravu, zvláště zelené krmení, které hmyz nespotřebuje, zavčasu odstraníme. Předejdeme tak tomu, aby začala zahnívat nebo plesnivět a byla příčinou onemocnění hmyzu.

Jak na chov sarančat

Nejprve bychom si měli ujasnit, k čemu chceme chov zřizovat. Jestliže se nám tito tvorečkové prostě líbí, připadají nám zajímaví a chceme je pozorovat, určitě si nebudeme pořizovat velký počet sarančat.

Množství vajíček, která dokážou samičky naklást, je totiž docela úctyhodné a pak musíme začít přemýšlet, co s novými jedinci budeme dělat. Pakliže máme doma nějaké hmyzožravé miláčky, pro které potřebujeme potravu, můžeme si pořídit pro začátek i větší počet jedinců, protože nehrozí, že by nám jejich stále se zvyšující množství přerostlo přes hlavu.

A pro koho jsou sarančata vhodná potrava? Například pro gekony. Jak je chovat se dočtete v dalším článku Jak chovat gekona.

Samotné páření trvá několik hodin a samička při něm nosí samečka na zádech. Po skončení aktu začne samička klást vajíčka slepená v pěnovité hmotě, která posléze zatuhne a vytvoří obal. Pro tento účel je vhodné vytvořit takzvané kladiště, což je v podstatě miska s trvale vlhkým substrátem.

Vhodná je například směs rašeliny a lignocelu, která udrží vlhkost a zároveň zůstane dostatečně kyprá na to, aby do ní samička mohla zasunout zadeček. Vrstva substrátu by měla být aspoň 10 cm vysoká. Nejpozději do dvou týdnů od nakladení vajíček kladiště přesuneme do jiné nádoby, ve které budeme odchovávat mladá sarančata a na místo něj vložíme nové.

Ale zrovna tak je můžeme nechat v původním insektáriu. Ale potom musíme počítat s tím, že množství jedinců se začne velice rychle zvyšovat, protože samička je schopna naklást až 400 kusů vajíček, ze kterých se zhruba po dvou týdnech začnou líhnout larvy.

Vylíhnutým larvám se říká nymfy a postupně prochází několika vývojovými stádii. Celkový vývoj do dospělého jedince je ukončen přibližně za 35 – 40 dní. Délka života sarančat se pohybuje v rozmezí 4 až 6 měsíců.

Trpí sarančata chorobami

Sarančata trpí nejčastěji onemocněním parazitickými červy, kteří žijí v jejich těle a velice je oslabují. Pokud nám některé saranče uhyne, můžeme přítomnost tohoto parazita zjistit tím, že jeho čerstvě uhynulé tělíčko překrojíme mezi hlavou a hrudí.

Kromě toho také mohou onemocnět bakteriálním onemocněním, které poznáme podle zápachu a červeného zbarvení mrtvých jedinců. Proti těmto nemocem se dá bránit především kvalitním krmením.

Pokud nosíme trávu zvenku, měli bychom ji prohlédnout, aby byla čistá a nejlépe ji umýt. Vždycky je však lepší krmit doma naklíčeným obilím. A samozřejmě udržovat v insektáriu čistotu.

Pomohl vám náš článek? Zajímáte i o chov dalšího hmyzu? Možná vás bude zajímat náš další článek Jak chovat šváby.