Jak chovat úhoře

Jak chovat úhoře – obecně

Celým názvem je to úhoř říční, latinsky Anguilla anguilla. Jedná se o druh ryby z čeledi úhořovitých.

Díky svému protáhlému až hadímu tělu je snadno rozeznatelný od ostatních ryb. Od ostatních ryb se liší také absencí břišní ploutve. Ocasní a hřbetní ploutev je propojena do jednoho dlouhého lemu. Po většinu času je barva úhoře tmavě šedá a jen sotva byste si ho ve vodě všimli. Kůže je téměř bez šupin. V době páření se úhořova barva mění v krásnou stříbrnou.

Dříve se úhoř běžně servíroval jako pokrm, hlavně ve vysokých kruzích. Dnes si ho může dovolit málokdo. Spolu s lososem se jednalo o velice dobře placenou rybu. Největší význam v oblasti hospodářství měl úhoř na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Lososů tehdy ubývalo a tak vzrostla poptávka po úhořích.

Spotřebovávalo se nejen maso, ale ceněn byl i pro svou pevnou kůži.

Úhoř nemá téměř žádné kosti, ale jeho maso je hodně tučné.

Dlouhou dobu se toho o úhořích příliš nevědělo. Nakonec bylo zjištěno, že dospělí úhoři pravidelně táhnou v hejnech z moře proti proudu řek až hluboko do Evropy, kde se během jara rozmnožují. Mladé larvy se po vylíhnutí vydávají zpět k moři a během své dlouhé cesty se živí planktonem. Zabere jim až dva roky, než se dostanou k břehům.

Teprve až u březích moře se malé larvy vyvinou v mladé úhoře. Těmto mladým úhoříkům s přezdívá „monté“.

Samice úhořů dospívají až ve dvanácti letech, kdeždo samci jsou pohlavně zralí už v devíti.

Jak chovat úhoře – populace

Člověk je občas nepoučitelný a bezohledný k přírodě, proto se nelze divit, že i nízký počet úhořů v českých řekách a obecně ve světě je v kritickém stavu.

Způsobily to především stavby přehrad a dalších překážek, přes které se úhoři na své pouti nedostanou. Příliš nepomohly ani novodobé nemoci nebo bezohledný přístup k rybolovu.

Příliš nepomáhá ani fakt, že v mnoha přímořských zemích je úhoř považován za součást národní kuchyně.

V posledních letech jsou u nás úhoři vypouštěni do řek uměle, ale jejich populace je stále ohrožena a úhoři jsou od roku 2008 zařazeni na Červený seznam IUCN. U nás je zákaz lovu od prvního září do konce listopadu. V ostatních měsících si uloveného úhoře smíte odnést jen v případě, že měří více jak padesát centimetrů.

Se samotnou přípravou úhoře vám poradí náš článek Jak upéct rybu.

S úpravou dalších ryb vám poradí třeba náš článek Jak jíst pstruha.

Jak chovat úhoře – zajímavosti

Jedním z mnoha tajemství úhoře říčního je jeho krev. Najdeme v ní vysoce toxickou látku, která je jedovatá především pro savce. A protože člověk je tvor nehumánní, laboratorní pokusy už dávno prokázaly, že injekce jen půl gramu úhoří krve dokáže během pár minut zabít menšího psa.

Krev není toxická pouze pro vydry, které jsou vůči ní imunní.

Teď je na místě otázka, jak je možné, že jsou úhoři loveni pro maso. Jejich jed pozbývá účinku ve chvíli, kdy je vystaven teplotě vyšší jak 60°C. Jinak řečeno – tepelně upravený úhoř není jedovatý a lze ho bez obav sníst.

Další zajímavostí je věk, kterého se úhoři mohou dožít. Ačkoli se běžně uvádí, že úhoři mohou dosáhnout patnácti až dvaceti let, někteří jedinci tohle tvrzení zdárně popřeli. U nás to byl úhoř Pepík, který svůj život prožil v budově České pojišťovny, přesněji v bazénku, který byl součástí kašny. Dožil se 64 let. Než zemřel, změnil svou barvu z tmavé na stříbrnou. Doslova jako úhoř z pohádky.

Dalším rekordmanem byl švédský úhoř Putte, který se v akváriu dožil 85 let.

Jak chovat úhoře – potrava

Úhoře najdeme především na dně řek. Do prostoru příliš nevyplouvá, naopak si lebedí v bahně. Přes den ho téměř nespatříme, protože je aktivní převážně v noci. Aktivní je také po přívalových deštím, které vodu rozvíří a úhoř pak hledá potravu, mnohdy spláchnutou ze země do vody.

Pochutná si na rostlinách i živočišných organismech, které žijí na dně řeky nebo na březích. Pochoutkou jsou pro něho jikry jiných ryb. Sežere také korýše, měkkýše a hmyzí larvy. Širokohlavý druh úhoře je schopen ulovit i menší rybky.