Jak chovat žížaly

Jaké jsou druhy žížal?

Když se řekne „druhy žížal“, také vás v první chvíli napadne, zda jich je vážně víc? Většinou známe jen naše české dešťovky, které se objeví po dešti na všech chodnících. Pojďme se ale podívat, s jakými dalšími druhy se jako chovatelé můžete setkat:

Dešťovky

Jako první si tedy uvedeme již zmíněné dešťovky. Jak název napovídá, žížaly se skutečně objeví po vydatnějších deštích. Během chladnějšího ročního období se s nimi můžeme setkat také během večera, chvíli po té, co padne rosa. Během své aktivity, kdy se s nimi můžeme setkat, většinou hledají nejen mokré prostředí, ale také potravu.

Vedle tlejících zbytků rostlin si pochutnají i na zbytcích odumřelých živočichů. Žížaly tráví většinu času zalezlé v zemi, kde se jim daří v mokrých vrstvách půdy. Najdeme je také ale pod ztrouchnivělými kmeny a všude tam, kde se drží dostatek vlhka.

Větším exemplářům klasické dešťovky se přezdívá rousnice. Tu vyhledávají především rybáři, pro které je ideální návnadou.

Kalifornské žížaly

Kalifornské žížaly v našich podmínkách přirozeně nepřežijí. Používají se především do domácích vermikompostérů.

Hnojáčci

Poslední druhem jsou hnojáčci. Jsou to menší červíci, kteří se živí zbytky rostlinného odpadu. V běžné půdě se s nimi setkáme jen výjimečně. Pro svůj život potřebují prostředí podobné kompostu. Rybáři si je oblíbili pro jejich typický zápach, který rybám voní.

Jak založit vermikompostér?

Druhy už jsme probraly. Teď se pojďte podívat na to, kde vzít přímo samotné žížaly.

První možností je zverimex. Jestli se chystáte založit si doma vermikompostér, základní množství kalifornských žížal, které je schopno v kompostu fungovat, vyjde přibližně na dvě až tři stovky korun. Abyste nemuseli žížaly kupovat, můžete také poprosit někoho, kdo už vermikompostér má a ochotně vám několik žížal odloví.

Jestli koupíte žížaly ve zverimexu, budou pravděpodobně velice maličké. Vrchní část kompostu nejprve vyložte kouskem papíru a nasypte na něj trochu zeminy. Žížaly vysypte do hlíny tak, jak z krabičky vypadnou. Nijak je nerozhrnujte – ony si poradí sami.

Do začátku jim dejte jen trochu odpadu z kuchyně a počkejte, až se zabydlí. Než povyrostou a budou schopny plně zpracovávat veškerý odpad, který vyhazujete, může to zabrat i několik týdnů. Nejpozději za dva měsíce však bude kompostér plně funkční. Do té doby žížaly nezahrňte příliš velkým množstvím odpadu.

Než si budete jisti, zda vermikompostér funguje správně, budete muset počkat alespoň tři až čtyři měsíce. Jestli máte po této době pocit, že odpadu příliš neubývá, bude to chtít změnu. První možností je, že jste dali do kompostéru málo žížal. V takovém případě můžete dokoupit další. Další variantou je, že se žížalám z nějakého důvodu ve vermikompostéru nedaří a nemají vhodné podmínky, ve kterých by se mohly množit.

Důvodem, proč se žížalám v kompostéru nedaří, může být například teplota. Ta by měla být kolem deseti až pětadvaceti stupňů. Dalším důvodem může být i to, že jste do kompostéru vysypali něco, co žížalám nesvědčí. Příčinou mohou být silně chemicky ošetřené plodiny a podobně. Do kompostéru se nesmí dostat ani saponát na nádobí a nic podobného.

Naopak až se vašim žížalám bude dařit a budou se bez problémů rozmnožovat, můžete je po čase opatrně odebrat dalším zájemcům.

S odpadem vám poradí také náš článek Jak třídit odpad.

Čím krmit žížaly?

Teď se ještě podívejme, co vše lze do vermikompostéru vlastně dát. Odpovědí je, že prakticky vše. Žížalám můžete nabídnout ohryzky od ovoce, slupky z brambor, okurky nebo mrkve, odkrojky rajčat a podobně. Základem by měl být podobný odpad. K němu můžete přidat v menším poměru lógr z kafe, sáčky od čaje nebo skořápky od vajíček.

Žížaly si sami vyberou, co jim chutná nejvíce. Odpad, který příliš nemizí, jim můžete zahrabat hlouběji do kompostéru. Kdybyste ho nechali ležet delší dobu na povrchu, než by na něj dostaly žížaly hlad, mohl by zplesnivět.

Kompostér je také potřeba občas opatrně proházet a tím ho provzdušnit. To je však potřeba udělat velice opatrně, abyste žížalám neublížili. V kompostéru by také neměla nikdy stát voda.

Hotový kompost můžete opatrně odebírat a sázet do něj květiny nebo jím hnojit zahradu.

Jestli se rozhodnete chovat žížaly jen tak, třeba na ryby, potrava bude stejná. Jen se teď podívejme na další způsob ubytování.

Jak ubytovat žížaly?

Jestli se chcete pustit do chovu žížal vhodných na ryby nebo jako krmení pro své domácí mazlíčky, bude vám stačit, když venku posbíráte dostatek dešťovek, které se vám budou dále rozmnožovat.

K jejich ubytování vám bude stačit plastový box nebo akvárium. Jestli si chcete pořídit plastový uzavíratelný box, bude potřeba udělat do jeho víka a ideálně také do horních částí stěn malé otvory, kudy bude dovnitř proudit dostatek vzduchu, abyste nemuseli bojovat s plísněmi a nahnilými zbytky jídla.

K tomu vám postačí stará pletací jehlice a svíčka. Jehlici nahřejte a dírky do boxu propalte. Vezměte si raději rukavici – jehlice bude během práce horká. Po vypálení dírky se kolem jejího obvodu vytvoří drobný plastový kroužek, který může odpadnout. Tyto zbytky plastu cíleně odstraňte, aby později nenapadaly žížalám do bydlení. Akvárium nebo i plastový box můžete překrýt také pletivem. Žížaly sice neutečou, ale takhle budou alespoň chráněné před zvědavou kočkou nebo před dětmi.

Do boxu nasypte v několika vrstvách zeminu s pískem. Vše pravidelně roste. Prostředí však nesmí být příliš mokré, aby mohly žížaly dýchat.

Nezapomeňte pravidelně odstraňovat nesnědenou potravu. Časem sami zjistíte, co žížalám chutná nejvíce. Potrava by měla být dostatečně pestrá, aby jim nic nechybělo.

Jestli chcete chovat hnojáčky, jak už název napovídá, budete pro ně potřebovat směs hnoje a hlíny. Použít můžete také hotový kompost a namíchat ho s hlínou. Jestli se rozhodnete použít hnůj, vždy ho namíchejte. Samotný čistý hnůj by žížalám příliš neprospíval. Také by nikdy neměl být úplně čerstvý.

A teď hurá na ryby nebo pro vlastní vermikompostér.

Rádi vám poradíme také s chovem dalších drobných živočichů, kteří se používají jako krmení. Podívat se můžete třeba na náš článek Jak chovat cvrčky.