Jak chovat lišku

Co víme o liškách

Liška obecná je dobře známá v českých luzích a hájích, stejně jako v celém prostoru severní polokoule. Jedná se o velmi rozšířenou psovitou šelmu, která se živí lovem drobných zvířat v čele s myšmi, ptáky, či králíky. Jako všežravec však nepohrdne také žížalami, ovocem, či nejrůznějším odpadem včetně kompostu.

Typická je svou nazrzlou a hustou srstí s velkým, huňatým ohonem zakončeným černou špičkou. S velkýma, špičatýma ušima může připomínat subtilnějšího psa a dokáže podobně rychle běhat – rychlostí až 40 km/h. Ve volné přírodě se takto pohybuje zejména ve svém teritoriu, které mívá rozsah až 8 km a liška si jej pečlivě značkuje pachovou stopou.

Na území svého teritoria si lišky kopou i své nory, ve kterých přebývají a chrání se. Jde většinou o poměrně dlouhou, hloubenou díru, na jejímž konci se vždy nachází centrální vystlaná část určená k odpočinku. Doplňuje ji síť několika odboček a slepých ramen chodeb.

Velice důležitou roli hrají liščí nory při odchovu mláďat, která se rodí po době hárání a páření většinou na jaře. V jednom vrhu bývají přibližně čtyři mláďata, která jsou několik prvních týdnů závislá na matce a jejím mléku. Zhruba po měsíci se liščata poprvé podívají ven z nory, po boku matky však zůstávají ještě po celé léto a postupně se osamostatňují ke konci roku.

Svou noru si liška dobře střeží a v případě odhalení ji opouští a hledá nový úkryt. K odhalení může dojít jinými šelmami i člověkem, neboť liška je velice populární lovné zvíře a to zejména v prostoru Velké Británie. Stejně tak je populární i jako zvíře chované pro svůj hustý kožich, což se však bohužel často děje ve velice nevyhovujících podmínkách, ve kterých zvířata nemalým způsobem trpí.

Kromě lišky obecné jsou známy i další liščí druhy, odlišující se zejména lokalitou výskytu a zbarvením kožichu – to platí pro bílou lišku polární, dále lišku pouštní, velkouchou, horskou, či písečnou.

Jak chovat lišku

Při chovu lišky je důležité brát v potaz všechna specifika jejího chování a života. Ta totiž významným způsobem ovlivňují to, zda je pro vás skutečně vhodné si lišku obecnou jako domácího mazlíčka pořídit.

V prvé řadě je nutné uvědomit si divokou povahu této šelmy, jejíž pudy a instinkty se budou projevovat i v domácím prostředí. Dotýká se to zejména její potřeby značkovat své teritorium. Tu odnesou nejrůznější druhy nábytku a textilií a to i ve chvíli, kdy se vám lišku podaří naučit používat suchý záchod určený speciálně pro ni.

Liščí moč, kterou liška ke značkování používá, je velice výrazná a srovnatelná s pachem skunka a jen velmi těžko se jí dá zbavit. S tímto problémem je proto nutné při pořízení lišky počítat a oželet jednak několik kusů nábytku, jednak stávající domácí aroma.

Liška obecně je také velice náladové, tvrdohlavé, hlučné a destruktivní zvíře, které není lehké ochočit a jen velmi nepravděpodobně jej vycvičíte jako běžného psa. Je sice velice chytrá, avšak dělá primárně to, co chce ona sama a z čeho jí plyne nějaký profit, zejména tedy potrava. Při práci s ní tak musíte zapojit co nejvíce pozitivní motivaci.

Při pořízení lišky je také třeba počítat s tím, že se dožívá až 20 let. S liškou si prostě pořídíte parťáka na celý život. Na společné soužití je proto dobré se co nejvíce připravit, což v reálu znamená přizpůsobit se co nejvíce liščím potřebám, chcete-li zachovat funkční domácnost.

Počítejte s tím, že se vám změní denní rytmus. Liška je primárně noční tvor a nejvíce aktivní bývá nad ránem. Zároveň potřebuje opravdu hodně pohybu a stimulujících podnětů, které budou zaměstnávat její mysl.

Chcete-li ji socializovat s lidmi, obrňte se trpělivostí a kontakt s lidmi jí nabízejte co nejčastěji. I přesto se však připravte na variantu, že si liška zvykne primárně na vás a s kýmkoliv dalším bude mít problém. S dalšími domácími zvířaty bude patrně vycházet, vzhledem k její lovecké povaze se ji však rozhodně nevyplatí pořídit do domácnosti se zakrslými králíky, slepicemi, či křečky.

Pořídit si lišku do bytu je rozhodně nevhodné, jednak kvůli jejím potřebám, jednak s ohledem na klid dalších obyvatel domu. Ideální je její chov v domě, či na zahradě, ovšem vždy s pořádně vysokou, zastřešenou a bytelnou voliérou ze dřeva a pletiva, ze které liška nebude moci jen tak utéct. Bude se o to totiž velmi pravděpodobně často pokoušet.

Do voliéry umístěte boudu, do které se liška může schovat, a různé herní prvky, se kterými se zabaví a vybije energii. Dejte jí sem i misky se žrádlem. Lišku krmte syrovým masem, případně i kočičím krmivem a výjimečně kousky ovoce. Samozřejmostí je umožnit jí pravidelný přístup k čisté vodě.

Ve venkovním prostoru, s dostatkem péče a pohybu a s nekonečnou dávkou vaší trpělivosti, nadhledu a porozumění všem svérázným rysům její povahy, můžete získat čtyřnohého přítele, který obohatí váš život a může s vámi být velice šťastný.

Kde sehnat lišku a jaká je legislativa

Chcete-li si lišku skutečně pořídit, využijte k tomu oficiální cesty. V žádném případě se nepouštějte do chovu zvířete, které již žilo ve volné přírodě. Jeho adaptace na domácí prostředí by byla neúspěšná a trpěla by nejen liška, ale také vy.

V ideálním případě kontaktujte některou ze specializovaných chovných stanic, kterých v České republice působí několik. Liščí mládě také můžete odkoupit od myslivců, nebo jej získat ze záchranných stanic, kam se lišky dostávají po úrazech, smrti matky, či z nevyhovujících kožešinových farem.

Pro chov lišky také musíte bezpodmínečně získat oficiální povolení úřadů (na základě vyhlášky o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči 411/2008 Sb.), v opačném případě se vystavujete hrozbě pokuty a obžalobě z pytláctví.

Podobně jako psi musí i domestikované lišky projít očkováním proti vzteklině a dalším nemocem a musí být očipovány.

Chcete chovat jiná zvířat? Zvažte exotického lenochoda, nebo méně náročného osmáka, žábu, či dětmi oblíbenou činčilu.