Jak chovat surikaty

Co víme o surikatách

Surikaty se řadí mezi drobné šelmy z čeledi promykovitých a obývají primárně kamenité polopouště jižní a jihozápadní Afriky. Jde o vysoce sociální živočichy, kteří žijí v početných skupinách o zhruba 30 členech. Typickým je jejich okrové zbarvení s výraznými hnědými pruhy, které zdobí i oblast očí a špičatý čenich. Dorůstají délky přibližně 25 cm a váhy 1 kg.

Velice nápomocné jsou surikatám dvě přední tlapy se silnými drápy, s jejichž pomocí si surikaty vyhrabávají promyšleně strukturované nory, které se nachází až dva metry pod zemí. S pomocí tlap také surikaty vyhrabávají potravu, zatímco dlouhý ocas používají jako oporu při svém typickém vzpřímeném postoji.

Ten zaujímají hlídkující členové smečky, zatímco zbývající členové shánějí potravu. Jde o doklad vysoce propracovaného systému spolupráce, který uvnitř surikatí komunity funguje. V případě nebezpečí vydají hlídkující surikaty typicky štěkavý zvuk a všichni členové smečky zmizí do bezpečí pečlivě budovaných nor.

Nejoblíbenější položkou na jídelníčku surikat je nejrůznější hmyz, případně bezobratlí živočichové, pavouci a ptačí vejce. Rády se však občas rozmazlí i sladkým ovocem. Mláďata se zprvu živí mateřským mlékem a rodí se po vyhroceném období páření na přelomu listopadu a prosince. I v té chvíli se projevuje vysoce sociální charakter surikat, neboť o mláďata se stará celá skupina.

Jak chovat surikaty

Ze specifického způsobu života surikat vyplývají hlavní problémy spojené s jejich chovem v zajetí. V prvé řadě musíte počítat s tím, že chovat můžete pouze větší skupinu surikat a nikoliv jednotlivce. Zároveň je důležité, aby spolu všichni členové smečky vycházeli a vy proto musíte jednotlivé surikaty pečlivě vybírat, sledovat jejich vzájemné reakce a v případě neshod jednat, neboť nepřátelské surikaty se mohou i zabít.

V případě, že dojde k odvržení některého člena smečky, musíte mít pro něj připraven zvláštní, samostatný prostor, kam jej budete moci umístit. Ke konfliktům může docházet i ve zdánlivě funkčních smečkách a s takovým extra prostorem proto počítejte v každém případě.

Nechtěného člena do něj můžete na čas umístit, a jakmile se situace ve smečce uklidní, můžete jej zkusit opět socializovat. V případě, že dojde k opětovnému napadání, však budete muset odvrženého člena skupiny oddělit natrvalo.

Jako začátečník si ideálně pořiďte 2 – 4 surikaty a to nejlépe mláďata, která nebývají konfliktní. Případně volte jedince, kteří spolu již nějakou dobu fungují a znají se. Připravte pro ně vhodnou ubikaci, která bude nejen dostatečně velká, ale také suchá a teplá.

Z důvodu náročnosti vhodné ubikace se nedoporučuje chovat surikaty v bytovém prostředí. Ideální je pro ně totiž ubikace kombinující vnitřní/zimní a venkovní/letní prostor.

Zimní prostor, nejlépe v podobě terária, musí být dobře vytápěný, což zajistí podlahové vytápění. Ubikace musí mít také vhodný bodový světelný zdroj, který bude i hřát. Surikaty se pod ním budou vyhřívat a měl by proto svítit ideálně 12 hodin denně. Teplota v ubikaci musí dosahovat nejméně 23°C a vlhkost by zde měla být minimální. V opačném případě se u surikat mohou projevit kožní problémy, které je třeba řešit izolací a případným aplikováním antibiotické masti.

U letního výběhu můžete zvolit jako variantu oplocení pletivo, avšak surikaty jsou mistry v lezení a hrabání a musíte tak celý výběh opravdu pečlivě zabezpečit. Použijte ideálně betonové tvárnice, či cihly a rovněž v případě omítek volte odolný materiál s vysokým podílem cementu. Jinak hrozí, že jej surikaty během pár dní oškrábou až na dřeň. Z důvodu jejich efektivního hrabání a škrábání také počítejte s vybetonovanou podlahou, aby se vám surikaty nepodhrabaly z výběhu ven.

Na podlahu ubikací nasypejte zhruba 10 cm vrstvu písku, kterým se surikaty budou prohrabovat. Nezapomeňte také na interaktivní prvky a budky určené ke schování surikat. Ideální kombinací jsou nejrůznější pařezy a navrstvené kameny, na kterých mohou surikaty hlídkovat, a k tomu propojený systém budek, kterými surikaty mohou prolézat a bezpečně se v nich schovat. Je lepší mít takových budek o něco více, než kolik máte kusů surikat.

S množstvím věcí v ubikaci to však nepřehánějte, aby bylo možné prostor bez komplikací uklízet. Čistotou totiž tato zvířata nevynikají a jejich trus a moč tak bude rozprostřen po celém prostoru výběhu, který je potřeba pravidelně čistit.

V neposlední řadě do ubikace vložte také misky s krmením a vodou. Surikaty krmte 1x denně, případně po menších dávkách 2x denně a jednou týdně jim dopřejte den bez stravy pro pročištění. U mladých a březích surikat dodržujte dávkování 2x denně bez hladovky.

Jako potravu surikatám nabízejte drůbeží, či hovězí maso, ideálně pomleté, a nezapomeňte ani na hmyz, myši, kuřata, či potkany. Občas jejich jídelníček zpestřete ovocem, či vejci, zařadit můžete i tvaroh, nebo psí granule. Krmnou dávku vždy naložte větší, neboť její část surikaty roznesou po ubikaci.

V takto přizpůsobeném prostředí se bude vašim surikatám dařit a mohou se také zdárně množit. Samice jsou březí necelých 80 dní a ve vrhu porodí 2 – 4 mláďata. Ta se již po deseti dnech objevují venku a stávají se členy skupiny. Zcela osamostatněná jsou mláďata po třech měsících.

Obecně se vaše surikaty budou dožívat věku až 13 let, s čímž je při plánovaní jejich chovu také nutné počítat.

Kde sehnat surikaty a jaká je legislativa

Pokud jste schopni poskytnout surikatám vše potřebné ke spokojenému a bezpečnému životu, můžete se vrhnout na shánění vhodných jedinců u specializovaných soukromých chovatelů, nebo v zoologických zahradách. Za jednu surikatu zaplatíte 10 000 – 15 000,- Kč.

Před samotným pořízením však podejte zprávu na městskou či okresní veterinární správu, která vám stanoví podmínky chovu, které budete muset dodržet (zejména v kontextu rozsahu plánované ubikace). Od ní také získáte potřebné povolení k chovu nebezpečných zvířat.

Stejně jako chov surikat je zajímavý chov i řady dalších živočichů, třeba plazů či nejrůznějších vodních tvorů. Přečtete si o tom, jak chovat mloka, barevného chameleona, či nesmírně zajímavou chobotnici.