Průvodce po Francouzské Polynésii: 12 věcí, které musíte vědět před odletem

Jsou místa, která jsme nenavštívili, ale přesto nás zajímá, jak se do nich dostat a jak si je levně užít. Tentokrát jsme oslovili Jana Doskočila, aby se s námi podělil o své zkušenosti s pobytem ve Francouzské Polynésii.

1. 

   Která konkrétní místa ve Francouzské Polynésii jste navštívil?

   Francouzskou Polynésii jsem navštívil dvakrát. V roce 2010 a pak na jaře roku 2018.

   Poprvé šlo o zastávku během cesty kolem světa s přáteli. Tehdy jsme strávili tři noci v Hiltonu na Bora Bora (dnes přejmenováno na Conrad) v tom ikonickém bungalovu na vodě na privátním motu, protože se slevou byl v nízké sezóně jen za deset tisíc korun za noc, což se rozumně rozpočítalo mezi čtyři lidi, a pak čtyři noci na Moorea.

   Podruhé už jsem se připravil lépe, i protože jsem jel nakonec sám s omezeným rozpočtem. To jsem byl čtyři noci na Moorea (nejvíc civilizovaný z menších ostrovů, vhodný pro počáteční rozkoukání se, s bankomaty, obchody a snadnou dostupností lodí), čtyři noci na Huahine, dvě noci na Raiatea s výletem na Tahaa, dvě noci na Bora Bora a jeden den na hlavním Tahiti.

2. 

   Jakou jste zvolil trasu pro dopravu? Na kolik vaše doprava vyšla?

   Do Papeete se dá letět buď kratší (ale většinou dražší) trasou přes USA nebo delší přes Nový Zéland.

   Záleží, jaké se zrovna povede odchytit akce. Poprvé jsme to měli coby jednu z mnoha zastávek v rámci Round-the-World tarifu od Air New Zealand za 50 tisíc korun (v roce 2010 báječná cena), letos za 12 tisíc z Londýna do Aucklandu (zpáteční) s Air China přes Peking, plus 10 tisíc s Air New Zealand do Papeete s B787 Dreamliner.

   K tomu je potřeba připočítat lokální přelety s vrtuláky Air Tahiti, které pro cizince stojí obvykle dva až čtyři tisíce korun za ani ne hodinový jednosměrný let (pro domorodce platí nižší ceny, které se jim ukáží na speciální verzi webu jen s místní IP adresou, ale cizincům je neprodají).

   Mezi Bora Bora a Tahiti je těch spojů třeba osm denně, na menší ostrůvky výrazně méně. Není to ani tak tím, že by Air Tahiti měli nějaký monopol, spíš na ty méně populární místa zavítá sotva pár desítek lidí denně. Perličkou je, že z letadla někteří vystoupí na mezizastávce a další pokračují, aniž by to někdo kontroloval, ani není pevně určeno sedadlo).

   Spolehlivé lodní spojení je pouze mezi Tahiti a Moorea (cca hodinka), zatímco můj pokus o přesun z Raiatea na Bora Bora či Maupiti lodí skončil neúspěšně (řekli mi, že je loď plná a ať si najdu kapitána, ten tam vedle popíjel u plastového stolku a omluvil se, že turisty by neměl brát), jezdí pouze v některé dny a beztak trvá moc dlouho.

   Na YouTube jsem viděl nějaké pokusy o vecpání se na nákladní lodě, které z Tahiti pravidelně každý týden zásobují menší ostrůvky. Prý to je jen na benevolenci a momentální náladě kapitána, jestli vás vezme a jak ho přemluvíte (riskuje u kontrol pobřežní stráže), spí se tam na podlaze (nejsou nijak vybavené pro pasažéry) a plavba trvá třeba dvanáct hodin, takže to jsem zavrhl.

   Nejtěžší dostání se je na Maupiti kvůli minimu letů, které bývají obsazené nebo se ty zbylé moc nehodí do vašeho itineráře (zbytečně moc dlouhý pobyt atd.), takže ty to chce řešit aspoň půl roku předem.

3. 

   Jak jste se pohyboval po ostrovech? Jaké jsou ceny místních dopravních prostředků?

   Taxíky bývají předražené (za 15 minut cesty 500 Kč) a navíc na mnohých ostrovech ani neexistují.

   Z letiště v Papeete lze jet autobusem s místňáky do přístavu (50 Kč), a z přístavu v Moorea zase autobusem do Airbnb ubytka (navazuje na příjezd každé lodi). Jinak je to potřeba naplánovat tak, aby člověk měl po většinu doby na každém ostrově motorku, jinak se často nedostane ani do obchodu či někam na jídlo (nechce-li jít podél silnice kilometry pěšky).

   Nicméně půjčení motorky je v Polynésii, např. oproti Asii, nákladné, obvykle tak za tisíc korun za den. Bez ní se však nic neuvidí a celé by to postrádalo smysl, takže je fajn něco ušetřit na ubytování a dát to na motorku, která poskytuje maximální svobodu a nemusíte brát skupinové výlety s dodávkou, s omezeným časem na každém místě atd.

   Na Raiatea jsme s náhodně potkaným kamarádem Čechem bydleli asi pět kilometrů od města a prostě nebyla jiná možnost než chodit pěšky podél silnice či stopovat (počítá se tam s tím, že každý, kdo tam žije, musí mít auto, autobusy nejsou). Nebo si půjčit auto na jeden den za tisícovku. U Airbnb je fajn dohodnout si transfer z letiště či přístavu od majitele domu, to je nejlacinější. Na Huahine jsem zase hned z letiště jel do blízké malé půjčovny EuropCar pro okamžité vyzvednutí motorky na celou dobu (bohužel na emailový slib zapomněli a museli mi dát čtyřkolku).

4. Ceny ve Francii nejsou pro našince právě příznivé, platí to i pro její zámořské území?

   Záleží to ostrov od ostrova (jak moc je civilizovaný a jak široká tam je nabídka), a jak moc se člověk obětuje. V mém případě stálo ubytování na 12 nocí celkově jen 6 000 Kč, níž už by to asi stlačit nešlo.

   Na Moorea jsem byl v dormitory pro čtyři lidi (AirBnB) jen za 300 Kč za noc, privátní pokoj tam stojí tak tisícovku, hotely násobně více. Na Huahine či Raiatea je těch možností ubytování jen pár a ceny nebývají moc příznivé, ale lze to obejít kempem či opět AirBnB tak za tisícovku.

   Na Bora Bora jsem byl ve stanu za 500 Kč za noc, což mi zprvu přišlo šílené, ale nakonec to bylo skvělé díky velkému společnému prostoru a příjemným lidem, nějaký normální hotel tam začíná tak na třech tisících za noc.

5. 

   A co ceny jídla?

   Nejlevnější stravování je v takových okýnkách z kamionů či přívěsů, které v některé dny přijedou na určitá místa či náměstí ve městech. Tam lze mít čerstvé kuře s rýží, velkou porci, za nějakých 200-250 Kč.

   Lze si také koupit hotové jídlo v igelitu v supermarketu za asi 150 Kč. Pro snídani jsem si tam zajel na motorce pro typickou francouzskou bagetu za 20 Kč a k tomu nějaký sýr, šunku apod.

   Stravování v hotelech a restauracích bývá samozřejmě přepálené, i tehdy z toho Hiltonu na Bora Bora jsme jezdili hotelovou lodí zdarma do supermarketu pro krabičky. Tím, že to je francouzské území, tam hodně jí se vším bagetu, zapečenou s masem atd., takže nepočítat s tím, že tam člověk zhubne nebo že najde nějaké zdravé, lehké stravování jako v Asii.

   Plechovka piva v obchodě je tuším za 60 Kč.

6. Co připojení k internetu? Používal jste nějakou místní předplacenou kartu?

   Vzhledem k odlehlosti ostrovů to je někdy úplná tragédie a práce na dálku tam byla možná jen při obrnění se velkou trpělivostí. Rozumně to šlapalo jen na Bora Bora a Raiatea (změřená rychlost 1-2 Mbit).

   V kombinaci s tím, že jde o vyspělou zemi spadající pod Francii, to bylo nepříjemné hned ve dvou věcech: wifi bývají většinou placené za vysoké částky (na Huahine obvykle 4 eura za 1 hodinu v restauraci či hotelu, za což dostanete rychlost odpovídající standardu Edge). Když přijdou bouře, tak to prostě nefunguje a nic vám nevrátí. Jen některé hotely či AirBnB to nabízí bezplatně.

   Druhou nepříjemností je, že místní operátoři vám sice rádi prodají SIM kartu, ale limit dat je dost nízký (jen 2 GB, dokupování dalších v supermarketech na stíratelných papírcích za 200 Kč / 1 GB) a hlavně nelze použít funkci Personal Hotspot (je zakázaná přímo na kartě, nejde pak zapnout v telefonu) pro sdílení připojení, k tomu si musíte koupit několikrát dražší verzi SIM karty.

7. 

   Existuje na místě nějaký poplatek, který vás překvapil?

   Tady mě asi nic nenapadá, vstupy na všechna zajímavá místa jsou zdarma.

   Snad jedině není dobrý nápad měnit americké dolary v bance, protože na tom člověk dost prodělá a také to trvá dost dlouho. Ale ani bankomat není výhra, protože mi v Papeete na letišti zúčtoval jeden výběr peněz dvakrát a trvalo dlouho, než se to vyřešilo.

   Důležité také je utratit všechny jejich peníze (Polynéský frank – XPF) tam nebo je maximálně vyměnit na Zélandu, v ČR a okolí už je od vás nikdo nevezme, protože tam nikdo nejezdí.

8. Co byste z hlediska finančního dneska třeba udělal jinak, když už máte osobní zkušenost?

   Tím, že jsem tam byl podruhé a věnoval desítky hodin času přípravě, tak asi nic.

   Jen bych asi zůstal ještě nějaký den navíc na hlavním ostrově Tahiti, protože je úplně jiný než ty ostatní a bývá neprávem vynecháván. Důležité také je, aby se lidé nesnažili stihnout co nejvíc ostrovů za každou cenu, protože pak je to pouze honička a při jediném dnu na návštěvu nemají čas ho pořádně poznat, navíc může být kdykoli špatné počasí a nic se neuvidí.

   Když už tam člověk jede takovou dálku (stráví na cestě 4-5 dnů), tak by byla chyba šetřit na špatném místě. Celkové náklady na mých 12 nocí v Polynésii i se všemi letenkami a výdaji na jídlo, ubytování či výlety nepřesáhly 50 tisíc korun, a to jsem se nijak neomezoval.

9. 

   Můžete mi uvést některá navštívená místa, která by neměl turista vynechat? Ať už jde o místa známá z průvodců nebo místa, která jste objevil a dopředu o nich netušil.

   Na Moorea je povinností Belveder vyhlídka, Lagonarium se žraloky (ostrůvek kousek od pobřeží), pláž vedle Sofitelu a hlavně možnost toulat se s motorkou po menších (slepých) cestách ve vnitrozemí.

   Na Huahine doporučuji jednodenní lodní výlet, opět s plaváním se žraloky (trochu jinak), zastávkou na různých motu, farmě na perly. Na jednom motu na severu Huahine se dá zajet i na motorce přes most, což není běžné, dobré je i krmení úhořů v řece či vanilková farma.

   Na profláklém Bora Bora nebylo špatné ho objet celý na kole či si udělat výlet do luxusního Intercontinental hotelu na motu, který stojí 30 tisíc korun za noc, na tzv. daypass za 80 eur, za nějž máte celodenní pobyt v hotelu, nárok na jídlo, wifi a oba transfery (nutno domluvit předem emailem).

   Obecně platí, že Moorea je zajímavá hlavně pro vnitrozemí (třeba si půjčit čtyřkolky s průvodcem), to samé nedotčené Huahine, kde přes cestu běhají krabi a není tam v noci žádné světelné znečištění (připadáte si jako na úplném konci světa, benzínka, mobilní signál i obchody jsou jen na severu), zatímco Bora Bora se hodí spíš na vodní výlety v laguně, která je v tomto směru nepřekonatelná. Na hlavním Tahiti byl zase báječný Belveder viewpoint na kopci s možností vykoupat se v bazénu v restauraci (dozvěděl jsem se to díky Francouzům, se kterými jsem se potkal náhodně v půjčovně a domluvili jsme se na společném sdílení auta), černá pláž i vodopády.

10. Řešil jste nějaké očkování, případně nějaké speciální cestovní pojištění?

    Nic takového, myslím, není potřeba.

11. 

    Je nějaké období roku, kdy je lepší se této oblasti vyhnout? Ať už z pohledu počasí či z jiného důvodu.

    Poprvé jsme udělali chybu, že jsme tam přijeli v lednu, to bylo nejhorší možné počasí a tři dny na Bora Bora v kuse pršelo, takže ani voda neměla tu správnou barvu.

    Nejlepší období pro cestu je tak duben až květen (po skončení deštivé sezóny) a pak září až listopad (to jsou však kopce méně zelené, více vyprahlé a vypadá to podle mého názoru z fotek hůře). V našem létě jsou ceny hotelů nejvyšší a také nejvíce přelidněno, i nejdražší letenky.

12. Jak se k turistům chovají místní? Co taková ta typická turistická kriminalita? Kapsáři, podvodníci všeho druhu?

    Na Bora Bora je tolik turistů, že jsou domorodci trochu zparchantělí z přemíry utracených peněz a neumí se moc chovat, i tam je večer rušný provoz na silnici, že to není úplně ok pro třeba neosvětlené kolo či chůzi.

    Oproti tomu na těch menších ostrovcích jako Huahine či Raiatea, je na Tahaa turista velmi vzácným úkazem, takže ho tam zdraví a jsou velmi milí, přátelští, rádi za každou návštěvu, dají se ochotně do řeči, když si někde jen jíte zmrzlinu, usmějí se atd.

    Moorea je někde mezi. Tahiti, resp. Papeete je pak tradiční větší město se všemi riziky, co k tomu patří, tam bych v noci s nějakými cennostmi po vedlejších temných ulicích určitě nechodil.

    Více se můžete dozvědět z veřejných facebookových stránek Jana Doskočila.