Průvodce po Malaze: 7 věcí, které musíte znát před odletem

Rodiště Pabla Picassa nebo Antonia Banderase, brána do Andalusie – to jsou hlavní taháky města, do kterého se dá v pohodě doletět z Prahy bez přestupů za tři hodiny se společností Ryanair.

1. 

   Do Malagy letecky

   Těsně před koncem roku 2018 byly letenky z Prahy i pod dva tisíce korun, na jaro jsou momentálně asi o pět set korun dražší. Ale i to je stále rozumná cena za cestu do příjemného přímořského letoviska, v němž jde strávit příjemný prodloužený víkend, anebo jde využít k výletům do dalších andaluských cílů.

   Odlety z Prahy jsou buď těsně před polednem anebo pár hodin po poledni. V obou případech nám ještě zbyde večer na sběr prvních zážitků. Při cestě zpět si musíme buď přivstat (odlet v půl osmé), anebo počítat s tím, že přistaneme v Praze před jedenáctou hodinou večerní. Záleží na tom, jakou kombinaci letů zvolíme.

   Pokud nám nevadí cesta do Berlína, pak vězte, že letenky z německého hlavního města se na jaro prodávají i pod tisícovku (samozřejmě zpáteční), ale odlétá se až večer. Naopak jeden ze zpátečních letů je po třetí hodině. Vše opět s Ryanairem.

   Letenka z Vratislavi vycházela v době psaní článku dráž než z Prahy, ale může se vyplatit někomu, kdo to má do Prahy dále.

2. Cesta z letiště v Malaze

   Letiště v Malaze je od centra města vzdálené asi patnáct kilometrů. Letiště je stanicí linky C1 nadzemní železniční dráhy. Vlaky odjíždějí ve špičce jednou za dvacet minut, mimo ní jednou za čtyřicet. Pauza je mezi 00,54 a 6,44. Základní jízdné je 1,80 eura. Lístky se dají koupit v automatech a je nutné je označit, jinak jsou neplatné.

   Bližší informace o časech a cenách naleznete i na internetu.

   Časově delší a finančně náročnější je cesta autobusem – linka A. Před půl rokem se platily přímo u řidiče tři eura. Pokud není vaším cílem přímo Malaga, jde využít jízda železnicí i na opačnou stranu, například do letoviska Fuengirola, jen si pořádně prohlédněte tarify. Dostanete se mimo druhou zónu a musíte si koupit lístek za 2,70.

   U letiště stavějí i dálkové autobusy. Například se společností Avanzabus můžete za 17,65 euro cestovat přímo k Gibraltaru, do města Algeciras.

   Do Sevilly nebo Granady zase zajíždí společnost Alsa. Například do Granady stojí lístek pod 15 euro. Na odkazujících stránkách si ho můžete koupit s předstihem a se slevou.

3. 

   Málaga pass

   Víte, co si myslíme o rčení, že žádná sleva není zadarmo, ale stránky Málaga passu nám pomohly se v tomto pro nás do té doby nepoznaném městě rozkoukat a zjistit, co má vlastně smysl vidět. A snad můžeme přiznat, že Malaga původně nebyla naším primárním cílem, přičemž nás nakonec nadchla více než přeceňovaná Alhambra (nebo jsme prostě už byli přesycení té krásy Andalusie).

   Co teda Málaga pass nabízí? Museum Malagy, Museum Pabla Picassa, Muzeum dalšího umělce Jorge Randa, Centrum Pompidou, Národní muzeum letecké dopravy, Ruské muzeum, fotbalové muzeum, automobilové muzeum, mořské vzdělávací centrum, ruské kolo, anglický hřbitov, botanickou zahradu, muzeum vína…

   Řekněme, že je v lidských silách stihnout šest atrakcí za jeden den. Naše kamarádka, která je do muzeí daleko nadšenější než my, vyrazila na doporučený trip, jehož jádrem je Picassovo muzeum a zdejší centrum Pompidou. S pasem jí to stálo 28 euro, bez něj by to bylo za něco málo přes 42 euro. Podle vlastních slov v Pompidou už moc nevnímala a vlastně se vůbec nezajímala o doprovodné výstavy.

   To nám stačil rodný domek Picassa (8 euro) a pak jsme se toulali kolem náměstí Plaza de la Constitución, abychom v pozdním odpoledni skončili u vína a sardinek na pobřeží. Náklady teda nakonec byly skoro stejné, jen my měli lepší náladu.

   Pro pořádek pass se dá koupit denní, dvoudenní, třídenní a týdenní za ceny 28, 38, 46 a 62 euro, ale skutečně se vyplatí jen nadšencům do umění.

   Raději se projděte k hradu nad městem s názvem Gibralfaro, čekají vás mimořádné výhledy (i bez potřeby platit symbolické vstupné), sejít pak můžete k lidové pláži Malagueta. Samozřejmě nezapomeňte na dominantu centra v podobě katedrály.

4. Transport po Malaze

   Chystáte-li se cestovat po Malaze hromadnou dopravou, pak obyčejná jízdenka stojí 1,30 eura. Chystáte-li se cestovat více, dá se koupit jízdenka na deset jízd, za kterou zaplatíte jen 8,30. Měsíční stojí bez pěti centů 40 euro, studenty jen 27. S kartou za 8,60 můžete i přestupovat, pokud stihnete jízdu pod jednu hodinu. Jízdné z letiště expresní linkou stojí tři eura.

   Více informací se dozvíte na stránkách společnosti EMT.

5. Ubytování v Malaze

   Zrovna jsme se vrátili z Normanských ostrovů a ceny ubytování v Malaze nám zpětně připadají mimo sezónu jako velmi libové. Za celé studio pár metrů od Picassova rodného domku jsme platili v přepočtu na osobu 600 Kč za noc. K dispozici byla i kuchyňka, takže jsme ušetřili za vaření. Při předchozí návštěvě jsme si půjčovali studio ve vedlejší ulici a ve dvou jsme za čtyři noci zaplatili o trochu více – 5 380 korun se všemi servisními příplatky.

   Mimo sezónu jsou příjemné ceny i v hotelích. Pokud se budete chtít držet klasických tří hvězdiček, dá se sehnat dvoulůžkový pokoj už za cenu pod sedm stovek, standard je spíše devět set korun. Pokud nejste cimprlich a nevadí vám pokoj sdílet s více lidmi, pak nejlevnější hostely jsou i kolem pěti stovek. Pozor, v tom nejlevnějším jsme narazili na poplatky za úklid, které byly ve výsledku vyšší než cena ubytování. Takové ubytování se vyplatí, pokud jedete ve větší skupině a na více dní.

   Nemáme osobní zkušenost s kempy, ale kamarádka nám doporučila Hidden Valley Andalusie – romantika ve stanu uprostřed olivového ráje. Pro nás to bylo jen příliš daleko od Malagy i dalších plánů. Ale někomu se možná bude tento tip hodit. Romantika je ale poměrně drahá – cca 1300 korun za noc pro dva.

   Na jih od Malagy, přímo u moře se nachází Camping Torremolinos. Ještě nezveřejnil tarify na rok 2019, ale třeba prostor pro stan stál v roce 2018 17,90 euro, plus člověk 7,45. Bungalov pro dvě osoby od 53,30. Chatky jsou však poměrně komfortně vybavené a v různých velikostech. Čtyřmístná s koupelnou, kuchyní a televizí stojí 90 euro.

6. 

   Okolí Malagy

   Nebudeme si nic nalhávat, ale pokud nejste milovníci muzeí nebo kavárenští či plážoví povaleči, je samotná Malaga tak na jeden den. Jak už jsme psali v úvodu, není problém se autobusy dostat do některých známějších a vyhledávanějších destinací.

   Gibraltar je kousek Anglie na Iberském poloostrově. Jde hlavně o tu staroanglickou atmosféru, skálu a drzé opice. To Granada je jiné kafe. Právě proto je potřeba na návštěvu Rudého hradu, bájné Alhambry, myslet dlouho dopředu a rezervovat si prohlídku po internetu. Například v době psaní článku jsou již vyprodané všechny termíny na tento měsíc a jeden dokonce už za tři měsíce. Nejde také o nijak levnou záležitost – kompletní vstupné je 49 euro.

   Davy lidí byly důvodem, že za top destinaci Andalusie jsme nakonec nepovažovali Granadu, která byla naším cílem No. 1, ale Sevillu. Od ní jsme si dopředu nic neslibovali a znali jsme ji jen díky českému reprezentačnímu brankáři Vaclíkovi.

   Snad z ní jednou uděláme samostatný článek, ale jen namátkou třetí největší katedrála v Evropě s hrobkou Kryštofa Kolumba, královský palác Alcázar, věž Torre del Oro. Centrum býčích zápasů (pro našince fakt drahé), tance flamenca (bacha, na pozvánku na turistickou show, tahák na peníze).

   A ještě jeden andaluský tip vám dáme – chodník smrti, Caminito del Rey. Tato ferrata po znovuotevření už zdaleka není tak nebezpečná jako dříve. Jde o brnkačku, na které si uděláte hromady akčních fotek. Bohužel, tím, že se zpřístupnila běžné veřejnosti, je i ona v sezóně vyprodaná měsíce dopředu. Opět je nutností rezervace po internetu. Cena byla 18 euro. Pozor na různé cestovní agentury, s nimi vyjde akce dráže.

   Z Malagy se k soutěsce dostanete vlakem ze stanice Maria Zambrano za hodinu a necelých pět euro. Z vesnice El Chorro vás na start doveze autobus za něco málo více než euro (dá se koupit rovnou se vstupenkou na trasu).

7. Ceny v Malaze

   Ceny v Malaze nejsou o moc vyšší než v centru Prahy. V levné restauraci, řekněme neevropského střihu, se najíte i pod deset euro.

   V té typicky španělské počítejte spíše s dvojnásobkem a více. Místní pivo se dá sehnat i pod dvě eura, ale není moc valné. Pro Španěly je typičtější víno, láhev o obchodě vyjde i na méně než českou stovku. Půl litru mléka kolem půl eura se v Evropě také moc nevidí. Drahé nám přišly hlavně místní sýry.

   Ale to je daň za kvalitu, taveňák se dá samozřejmě sehnat taky.