Proč je Ema Destinnová na bankovce

Kdo byla Ema Destinnová?

Ema Destinnová, vlastním jménem Emílie Kittlová, se narodila 26. února 1878 v Praze. Umělecké nadání zřejmě zdědila Ema Destinnová po své matce, která se chvíli věnovala opernímu zpěvu. Emin otec byl velice známým kulturním mecenášem. Měla čtyři sourozence.

Od svých pěti let nejdříve zkoušela hrát na housle a klavír, což se jí velmi dařilo. Zpěvu se začala věnovat až později (po vystudování dívčí školy), kdy začala docházet na hodiny zpěvu k profesorce Marii Loewe-Destinnové (od ní přijala svůj umělecký pseudonym).

Od roku 1893 studovala Ema Destinnová herectví na dramatické škole Národního divadla, kde v ní její učitelka Otýlie Sklenářová-Malá objevila velmi výrazný dramatický talent. Nakonec u Emy Destinnové ale zvítězila láska ke zpěvu, i když začátky nebyly zrovna nijak lehké.

V roce 1898 totiž zahájila svoji kariéru až v Královské dvorní opeře v Berlíně (zpívala roli Santuzzy v opeře Sedlák kavalír), kde získala i angažmá. Zazpívala si i ve slavné Covent Garden v Londýně, kde v roce 1905 debutovala v hlavní roli Pucciniho opery Madam Butterfly. Roku 1908 získala další angažmá, tentokráte za velkou louží, v Metropolitní opeře v New Yorku, kde měla například možnost zazpívat si i po boku Enrica Carusa.

Paradoxem je, že v roce 1897 (ještě před angažmá v Berlíně) si ji vyposlechli v Praze v Národním divadle. Odmítli ji s tím, že zpívat vůbec neumí. Věhlasné slávy se Emě Destinnové u nás dostalo až mnohem později.

Roku 1914 se stala majitelkou zámečku ve Stráži nad Nežárkou, který vlastnila až do své smrti na konci ledna v roce 1930, a kde také chtěla být pohřbena. Její přání zůstalo nesplněno.

V roce 1979 natočil režisér Jiří Krejčík životopisný film Božská Ema, který mapuje život Emy Destinnové po návratu z Ameriky domů, kde v tu dobu zuří 1. světová válka. Film dobře ukazuje i Emino vlastenectví.

Ema Destinnová v opeře

Za svoji pěveckou kariéru stihla Ema Destinnová propůjčit svůj soprán desítkám postav ze známých oper. Jak je zmíněno výše, procestovala velkou část Evropy a podívala se i do Spojených států amerických. V USA například proslavila Smetanovu Prodanou nevěstu.

Z jejího působení rozhodně stojí za zmínku role a opery:

• Santuzza, opera Sedlák kavalír
• Carmen, opera Carmen
• Mařenka, opera Prodaná nevěsta
• opery Libuše, Dalibor, Tajemství i Čertova stěna
• opera Rusalka
• Minnie, opera Děvče ze zlatého západu (napsal přímo pro Emu Destinnovou G. Puccini)
• opera Aida
• opera Madam Butterfly
• Agáta, opera Čarostřelec
• Salome, opera Salome
• Liza, opera Piková dáma
• Markétka, opera Faust
• Senta, opera Bludný Holanďan
• a mnoho dalších

Díla Emy Destinnové

Ema Destinnová psala divadelní hry, libreta k operám, romány a zkusila si i poezii. Často také překládala.

Mezi její nejznámější díla patří romány Pan doktor Casanova, Ve stínu modré růže (čtyřdílný román) či básnická sbírka Bouře a klid.

Divadelních her napsala poměrně dost. Její prvotinou byl Kroužek českých žen, následovaly mnohé další. Například Dvojí hřích, U cíle, Pod praporem umění, Nadarmo, Rahel nebo Tůně (tu ovšem vydala pod pseudonymem Jeanne Satran).

Ema Destinnová a Joseph Halsbach

V roce 1923 se Ema Destinnová vdala za pilota československého letectva Josefa Halsbacha. Manželství ovšem nebylo šťastné, i z důvodu velkého věkového rozdílu. Josef Halsbach byl o 20 let mladší než Ema Destinnová, i jinak založený.

Ema se v témže roce vzdala pěvecké kariéry a stáhla se do ústraní strážského zámečku. Stále více se obracela k přírodě a stranila se lidí. O to usilovněji se začala věnovat literárnímu žánru.

Kolik měla Ema Destinnová dětí?

Ema Destinnová žádné děti neměla. I když za svůj život měla několik vážných známostí, provdala se až za Josefa Halsbacha, se kterým žádného potomka nezplodila.

Kde má Ema Destinnová hrob?

Ema Destinnová je pohřbena v Praze, konkrétně na vyšehradském Slavíně. Její hrob se totiž nachází ve společné hrobce, kde jsou její ostatky uloženy vedle dalších významných osobností.

Proč je Ema Destinnová na bankovce?

Od 1. října 1996 je v České republice v oběhu bankovka s nominální hodnotou 2 000 Kč, na které můžeme spatřit portrét Emy Destinnové. Navrhnul ho Ondřej Kulhánek.

Na bankovku se Ema Destinnová dostala nejenom díky umění, ale i proto, že je považována za symbol českého vlastenectví (navzdory tomu, že se kupříkladu nechala jako jedna z prvních známých žen tetovat). Sama se nazývala vlastenkou (byla i v protirakouském odboji, kdy údajně převážela tajné informace a byla zadržena na hranicích, za což jí hrozil trest smrti) a i když měla spoustu možností, nikde jinde než v českých zemích žít nechtěla. Také se nechtěla provdat za muže jiné národnosti (velice se jí mj. dvořil Enrico Caruso).

Po roce 1918 své koncerty končila po svém – vždy jako poslední z úst Emy Destinnové zazněla skladba Kde domov můj. Řídila se heslem prezidenta Masaryka. A to, že Pravda vítězí.