Pavelkovo skrblení 42: Fatal Error

Měsíc jsem se odmlčel a mezitím stihl porušit několik zásad, které bych jako skrblík měl dodržovat.

Šest let starý počítač odešel do věčných lovišť a já si zbrkle naběhl. V minulém díle jsem tuto situaci avizoval. Skutečně jsem požádal syny, aby mi nějaký stroj vybrali. Přece jen už nestíhám pobírat všechny ty zkratky a čísla. Vím jen, co na počítači potřebuji dělat.

Našli mi repasovanou mašinu u poměrně známého prodejce a namluvili mi, že za ty prachy je fakt skvělá, šestkrát rychlejší, než na co jsem zvyklý, čtyřikrát větší hard disk atd. Ihned po objednání mi z internetového obchodu zavolali, jestli nechci počítač připravit rovnou k práci. Do tří dnů mi přijde, já připojím kabely a hned můžu zase psát. Připlatil jsem si skoro pět set a pak se už jen těšil.

O dva dny později.

Připojeno, šup do práce. Asi po dvou hodinách  se z nitra krabice ozvalo mňoukání a po chvíli mi zčernala obrazovka. Po restartování jsem se dozvěděl, že jde o fatal error. Hned ráno jsem volal do obchodu. Z Alzy, od které jsem doposud odebíral podobné zboží, jsem byl zvyklý, že se druhý den zastavil týpek s dodávkou, zboží odvezl a po třech dnech zase přivezl opravené. Tak tady ne: mám počítač znovu zabalit a když vše dobře dopadne, mám ho zpět určitě dříve než za měsíc.

Museli mě křísit. V pátek jsem počítač sebral, naložil ho do auta a odjel s ním do Hradce Králové. Nafta tak za šest stovek. V Hradci mi řekli, že to zkusí do rána zprovoznit. Dal jsem jim šanci a ubytoval se v hotelu v nedalekých a levnějších Pardubicích. Osm stovek. V hotelu se večer kapánek rozšoupl. Další pětikilo, možná litr. A to mě chtěla snad nejkrásnější servírka, jakou jsem v posledních letech potkal, ještě ošidit na účtu o další stovku. 

Pointa bude příště, ale aspoň nějaká ponaučení:

1. Nekupovat si věci podezřele levné
2. Odmítat služby, které vám někdo nabízí – Jehovisty počínaje a internetovými prodejci konče
3. Neopouštět osvědčené prodejce