Pavelkovo skrblení 46: Dublin

Velikonoce jsem strávil v Dublinu, tak si neodpustím pár skrblících historek.

Letěl jsem s nízkonákladovými aerolinkami

Ryanair. O objednávání letenek jsem referoval v jednom z předchozích dílů, v němž jsem mimo jiné porovnával, kolik si účtují jednotliví prostředníci. Jak se odlet blížil, objevovaly se sice výhodnější nabídky a letenky by se nakonec daly sehnat i za polovic, ne však na můj let.

K letence se daly přikoupit různé služby navíc. Například odbavené zavazadlo, ale mně nakonec naprosto stačil sportovní pytel, který nevážil ani polovinu toho, co vážit mohl. Má spolucestující se v pohodě vešla do kufru přesných rozměrů a věřte, že byl dost velký.

Co jsem skutečně na čtyři dny potřeboval – dvoje kalhoty, tři trika, troje ponožky, troje slipy, jedny trenky na spaní, základní hygienu (vše v malých baleních, aby se mi všechny polotekuté věci vešly do igelitového sáčku), dvě nabíječky. Vše ostatní jsem měl na sobě či po kapsách.

Dále se dalo připlatit přesně dané sedadlo, ale když jsem provedl bezplatný check-in, dostal jsem beztak sedadla vedle sebe. Přednostní odbavení je také zbytečný luxus, stačilo přijít půl hodiny před odletem a vše proběhlo i tak bez nervů.

V ceně samozřejmě nebylo žádné občerstvení, ale dvě a půl hodiny se bez něj dají vydržet. Odvoz z letiště do centra, který nabízely letušky, byl za stejné peníze, za jaký se dal sehnat přímo na letišti. Přímá linka jezdila za šest euro, ale dal se v automatu koupit zpáteční lístek, platící do konce roku 2015. S ním vyšla jedna jízda o euro levněji. Do centra směřovaly i linkové autobusy jiné společnosti jezdící za běžné jízdné (pokud se nepletu, tak vyšly na polovinu), ale staví každých dvě stě metrů.

Ubytování jsem měl přes booking. Hotely se mi zdály drahé, ale sehnal jsem byt s obývákem, ložnicí a hlavně vybavenou kuchyňkou (a také dvorkem). Jídlo z krámků v okolí bylo za ceny o něco vyšší než u nás. Samozřejmě jsme zašli i do restaurací – vynikající je například irská snídaně, která se leckde dá dát i večer. Je pro dřevorubce – sázené vejce (někde dvě), hromada hranolek, slanina, klobása (někde tři), fazole v omáčce, dva chleby (větší než u nás), dvě máslíčka, čaj nebo káva. V cenách od 6,50 do 9 euro.

Na čem jsem nešetřil, to bylo pivo. Natrefil jsem na hospodu, kde bylo na pípě šedesát druhů piv a dalších 300 láhvových. Každé kolem pěti euro. Vyzkoušel jsem jich několik a kupodivu dvě jsem dostal zdarma, k tomu i dvě balení jakýchsi slaných potvor. O Irsku, Irech, daních, hudbě, literatuře, pivní kultuře jsem se za dvacet euro dozvěděl více, než kdybych celý den lítal po muzeích a knihovnách. Irové jsou neskutečně družní a povídaví. Navíc se v hospodách nekouří, takže nemusíte bundu větrat dva dny.