Průvodce po Ammánu: 8 věcí, které musíte vědět před odletem

Publikováno 26. dubna 2019

Nedávno jsme psali, že nejlevnější exotika je v Maroku. Aspoň od té doby, co tam létá Ryanair z Prahy. Ve stejnou dobu jako do Marakeše začaly létat spoje i do jordánského Ammánu. A to je pro mnohé ještě větší exotika.

S Ryanairem do Ammánu z Prahy

Pokud chcete navštívit jen Ammán a nechcete dělat větší trip po Blízkém východě, nabízí se vám dvě možnosti. My chtěli původně letět v sobotu a vracet se v úterý, ale daleko levněji nakonec vyšla varianta od úterka do soboty.

Konkrétně tam za 1 600 zpět za 1 900 Kč. Varianta se sobotním odletem byla skoro o tři tisíce dražší.

Vynechali jsme různé sledovače a vyhledávače letenek a nakoupili rovnou na stránkách Ryanairu. Než jsme napsali článek, objevily se letenky v jednom z termínů i pod tisícovku.

Samozřejmě se bavíme o jejich nejlevnější variantě, kdy si s sebou můžete vzít jedno malé zavazadlo. A ono skrblíkům jedno a malé stačí. Z Prahy se odlétá ve 12:40 a v Ammánu jste za čtyři hodiny, zpět je let kratší a odlétá se pět minut před jednou odpoledne.
S Ryanairem do Ammánu z Polska či Maďarska

Třeba z Berlína se do Ammánu nelétá, ale zkoušeli jsme kombinovat i jiné možnosti.

Z dostupných letišť připadal v úvahu například Krakov, což je výhodné například pro Moravany. A také pro ty, co si nemohou dovolit moc dnů v průběhu pracovního týdne. Z Krakova se totiž odlétá v pátek a vrací se v pondělí. Ideální ale nejsou pro Čechy časy. Odlet tam v 6:50 za krásnou cenu 85 zlotých (něco málo přes pět set korun), odlet zpět v jedenáct dopoledne, ale za 264 zlotých.

Pro Jihomoravany přichází v úvahu i varianta letět z Budapešti. V maďarském případě se odlétá ve středu a vrací v neděli. Ceny v našem termínu dost vlály. Tam vycházela letenka na čtyři stovky, zpět na více než sedminásobek. Tam v sedm ráno, zpět v jedenáct dopoledne. Takže v našem případě zvítězila Praha už kvůli menším vedlejším výdajům.

Z Berlína v nejbližší době přímé lety nejsou.
Víza do Jordánska

Víza do Jordánska nemusíte nijak složitě shánět. Pokud se chcete pohybovat jen v okolí Ammánu a nechcete navštívit vyhlášené památky UNESCO, potřebujete klasické vízum, které je spíše takovým poplatkem, možností, jak po arabsku oškubat turisty.

Vylezete z letadla a podstoupíte klasické procedury, jejichž vyvrcholením je, že si koupíte vstupní vízum u jednoho ze stánků. Momentálně stojí 40 jordánských dinárů, asi 1 200 Kč. Bohužel v Česku není jordánské velvyslanectví, takže vám nezbývá než věřit, že vše proběhne opravdu hladce na letišti. Jde skutečně jen o peníze.

Druhou možností je pořídit si Jordan Pass – jakýsi balíček služeb, v němž jsou zahrnuty vstupy do těch nejlepších památek Jordánska, ale právě i turistické vízum. Pass se dá opět koupit na letišti nebo po internetu.

Nejlevnější Jordan Pass stojí 70 dinárů a můžete za něj pobýt jeden den v Petře a navštívit zdarma čtyřicet dalších atrakcí. Podmínkou je, že strávíte v Jordánsku minimálně tři noci.
Jordan Pass

Otázkou je, jestli se Pass vyplatí, když pro tentokrát do Petry nechcete (třeba proto, že tam chtějí všichni a podle toho to tam vypadá).

Abychom Pass zhodnotili, musíme po odečtení vstupního víza utratit ještě 30 dinárů. V samotném Ammánu je to složité, protože cena vstupenky do citadely je třeba jen dva dináry. Do starého římského divadla se vstupuje za poplatek jednoho jodu. A pak je v nabídce ještě několik muzeí, která nás nelákala.

O Jordan passu uvažujete teda jen v případě, že chcete více cestovat po Jordánsku anebo chcete mít něco v kapse nebo aspoň v mobilu ještě před tím, než vyrazíte na cestu.

Jen si uvědomte, že do Petry je to asi dvě stě padesát kilometrů a do Wadi Rum ještě o sedmdesát kilometrů dále. Do těchto míst se snadněji dostanete z izraelského Ejlatu, který bude předmětem jiného článku, protože i do něj létají letadla z Prahy.

Když už si chcete za každou cenu odškrtnout nějakou památku UNESCO, zvolte třeba Quseir Amra, kam je to z Ammánu hodinu autem. Další podobně vzdálenou a podobně registrovanou památkou je Umm Ar-Rasas.

Do obou máte s Jordan Passem rovněž vstup zdarma.
Památky UNESCO dostupné z Ammánu

Umm Ar-Rasas – památka z pátého století byla na slavný seznam zapsána až v roce 2004 a jde o klasické vykopávkové místo v poušti odkazující na osídlení Římany, Byzantinci i prvními muslimy. Věž, mozaiky a zrekonstruované oblouky. Obzvlášť věž nás zaujala. Jestli jsme to dobře pochopili, tak na jejím vrcholu sedávali asketičtí křesťané.

Doslova bombou je pro Čechy Quseir Amra – zřícenina paláce v poušti, kterou objevil český či spíše moravský vědec Alois Musil. Na konci devatenáctého století se jednalo o senzaci – zdejší Arabové měli trochu volnější mravy, protože na zdejších freskách jsou například i ženy konající některé hygienické úkony. Na seznamu UNESCO je tato rarita od roku 1985. Mimochodem vstupenka stojí taky jeden JOD.

Jak se k památkám dostat.

Máte-li rádi adrenalin, zkuste místní dopravu, jejíž jemné nuance jsme během tří dnů nepochopili. Určitě neexistují žádné pevné jízdní řády. Řidič jede, až když se mu to vyplatí. Nejlepší, ale ne nejlevnější, je najmout si soukromé taxi. Důležité je předem se domluvit na ceně. Víte, jak to s Araby je. Zjistili jsme, že místní jsou spokojeni, když si vydělají tak cca dvě naše stovky za hodinu. Výlet ke zmíněným památkám vás ve čtyřech vyjde na cca tisícovku.

A jak seženete taxikáře? Ha, ha, najdou si vás sami. Stačí, když vylezete z letiště, rozhlédnete se po ulici apod. Každý Ammaňán je taxikář nebo nějakého zná.

Jo, důležitá věc – když se rozhodnete místní autobus nebo dokonce auto zastavit, nedělejte to se zdviženým palcem. Efekt to má zhruba stejný, jako kdybyste v Evropě stopovali se vztyčeným prostředníkem. Zkrátka jen natáhněte ruku do vozovky.

Až na místě jsme zjistili, že mezi některými městy jezdí mastňácký autobus pro západní turisty. Z Ammánu bohužel jen do Petry. Pokud chcete zkusit, můžete si jízdenku koupit i online. Ale přímo na nádraží jsou nabídky i jiných společností.

Pokud se chcete zdržovat jen v Ammánu a okolí, nevyplatí se vám půjčit auto. Už kvůli hustotě provozu a neochotě místních dodržovat předpisy. Za dva dny se nenaučíte být jako oni.
Jak se dopravovat po Ammánu

Nejprve musíte vyřešit cestu z letiště, které je od centra asi třicet kilometrů. Většinou každou půlhodinu pendluje mezi Severním nádražím a letištěm žlutý autobus společnosti Sariyah express. Cena je asi naše stovka.

Pozor – ze Severního autobusáku je to do centra ještě kus a taxikáři jsou tam nejžhavější. Pokud chtějí více než pět dinárů, neberte je, vyrazte k silnici a zastavte si někoho jiného. Taxikáři z letiště chtějí cca 22 dinárů, ale zavezou vás až do vašeho cíle. V tomto případě moc smlouvat nejde. Jiné je to v centru města. Tam vás většinou odvezou od jednoho turistického cíle k druhému za zhruba naší stovku. Když nebudete smlouvat, tak za dvě.

Ve městě není metro. Pěšky samozřejmě chodit můžete, ale počítejte s hustým provozem. Slabší jedinci stráví den čekáním, až ho auta pustí na druhou stranu silnice. Ve svých nákladech počítejte s pár stovkami za taxíky.
Kde bydlet v Ammánu

Na poprvé jsme nechtěli moc experimentovat, a přestože jsme projížděli cestovatelské weby, nakonec jsme dali na Booking (oni to většinou průkopníci cest s Ryanairem doporučovali).

Dvoulůžkový pokoj i se sociálkou, s ručníky a veškerým dalším vybavením nás vyšel na 650 korun za noc. Pro držitele statusu Genius byla zdarma i slušná snídaně, která se jinak připlácí necelou naší stovkou. Jíst se chodilo na zahradu, personál se choval velmi korektně, všude čisto. Z našeho pokoje sice nebyl žádný extra výhled, ale z výše a vhodněji položených pokojů zřejmě ano. Od centra jsme byli vzdáleni něco přes kilometr. Taxík nebyl problém sehnat přes obsluhu, vyšel levněji, než kdybychom ho lovili přímo na ulici.

Pokud máte rádi dobrodružství, dá se sehnat i levnější ubytování. Například solidní pokoje, ale bez sociálky jsou i za ceny pod čtyři stovky. V některých ubytovacích kapacitách jsou vyloženě zmiňované pokoje určené jen ženám.

Přes Airbnb se nám některá ubytování líbila pro svou jedinečnost i polohu, ale nevycházela levněji než klasické hotely. Kousek od nás jsme našli pěkný apartmán, ale majitel za něj chtěl se všemi poplatky 40 dolarů za noc. Ochotný byl slevit, pokud bychom se ubytovali na více nocí.

V obou případech je dobré se řídit doporučeními jiných cestovatelů. Například zmíněný apartmán měl od všech poutníků maximální hodnocení. Bonusem je samozřejmě kontakt s někým z místních, který vám dá mnohá další doporučení.
Ceny v Ammánu

Na rozdíl od většiny předchozích destinací, které jsme společně navštívili, není moc obvyklé platit kartou. Jde to vlastně jen ve větších obchodech a to si ještě obchodníci účtují několik procent navíc.

My jsme po zkušenostech z Maroka neskočili na první směnárnu na letišti, ale počkali si až do centra města. I tak si nejsme jistí, jestli směna byla výhodná, protože obchodník se tvářil, že moc dobře anglicky nerozumí.

Většinu peněz jsme nakonec získali z bankomatu.

Dobře si rozmyslete, kolik chcete utratit (a něco si raději připočtěte), protože za výběr je poplatek. Ale pokud chcete vybrat větší sumu, stejně budete mít smůlu, protože i velikost výběru je většinou omezená na sumu v řádech málo desítek dinárů.

Další specialitou jsou ceny v restauracích, které jsou často uváděny bez daně nebo bakšiše. Cena tak může být o dvacet pět procent vyšší, než jste si spočítali. Obecně platí, že ceny všeho, co směřuje na turisty, jsou výrazně vyšší než to, co je určeno místním. Jezte falafel, kebab, budete spokojení, nejen s cenou.

V hotelové restauraci vás čekají ceny jako v Evropě. Pivo sice seženete, ale jeho cena bude vyšší než v Německu. Naopak třeba Coca Cola vycházela na deset až dvacet korun. Ceny v obchodech jsou až na alkohol jen nepatrně vyšší než u nás. Cigarety zase nižší, asi o dvacet procent. Ty tahat nemusíte.

Na rozdíl od Maroka se v obchodech moc nesmlouvá, ale vynahradíte si to třeba u jednodenních taxíků apod. Dávejte si pozor na to, jestli se s vámi někdo baví jako kamarád nebo nabízeč služeb, třeba průvodce.