Průvodce po Berlíně: 12 věcí, které musíte vědět před odjezdem

Berlín je pro našince za humny, proto možná není tak atraktivní jako námi dosud zmíněná města.

V současnosti však patří mezi nejkosmopolitnější místa v Evropě, neustále se vyvíjí, všude se něco staví a v místních free barech vystupují i české kapely. K tomu si přičtěte zoologickou zahradu, která se chlubila komodskými varany v době, kdy jsme si je v Česku prohlíželi jen na obrázcích, muzejní ostrov nebo zbytek berlínské zdi.

Většina Čechů vyráží do Berlína na víkend, ale často zjistí, že jim na prohlídku ani týden nemusí stačit.

1. 

   Do Berlína vlakem

   Do Berlína se dá rovněž cestovat vlakem. Šest spojů Český drah ve všední den jede přímo, cesta z Prahy trvá rovněž něco málo přes čtyři hodiny.

   Nejnižší základní jednosměrné jízdné stojí 764 korun, dá se však ušetřit, pokud jedete ve skupině a rovnou si zakoupíte zpáteční jízdenku. Ne však nějak výrazně.

2. Do Berlína autobusem

   Na trase z Prahy do Berlína je velmi slušná konkurence, takže se jednosměrné jízdenky dají sehnat v cenách kolem sedmi stovek.

   Na nejbližší termíny je nejlevnější společnost Eurolines, která nabízí jízdenky na večerní spoje z Prahy za cenu 739 korun. V Berlíně jste v rozumných deset hodin. Flixbus je sice o čtyřicet korun dražší, ale stíhá trasu pod čtyři hodiny. Také jede o něco dříve a v Berlíně s podvečerním spojem můžete být už v půl deváté.

   S Regiojetem se nám nepodařilo cenu jízdenky stlačit pod 780 korun.

3. Do Berlína autem

   Už ve dvou je nakonec nejlevnější cestovat do Berlína autem. Z Prahy je to 350 kilometrů, takže není potřeba v Německu čepovat, dálnice jsou také ještě zadarmo.

   Poslední naše cesta dopadla takto: načepovali jsme plnou za 32,70 Kč, průměrnou spotřebu jsme i v pěti stáhli na 5,7 litru na sto kilometrů. Když odečteme amortizaci vozidla, olej, pojištění, dostali jsme se na cenu 654 korun za jednu cestu.

   Největším problémem bylo, že jsme si zaplatili hostel asi sto metrů za hranicí, do níž můžete vjet jen se zelenou ekologickou známkou. Nabízela se dvě řešení. Buď auto odstavit na parkovišti před vyhrazenou zónou, nebo si známku koupit.

   Nakonec jsme si ji koupili ve stanici technické kontroly, ale objednat se dá i po internetu, pokud zašlete kopii technického průkazu. Cena byla na místě 330 korun, po internetu bývá i o několik stovek dražší. V Německu stojí jen 6,50 eura.

   Pokud teda nevlastníte dvacet let starého diesela, tím se snad do Berlína ani nevypravujte.

4. Do Berlína spolujízdou

   V Německu je poměrně populární spolujízda.

   Například v době psaní článku nabízel Blablacar 61 jízd z Prahy do Berlína. Nejlevnější jednosměrná jízda stála 275 korun za jednoho spolucestujícího (nejdražší 645 korun).

5. Do Berlína letecky

   Do Berlína se dá samozřejmě cestovat i letecky.

   Trvá to hodinu, ale s odbavením se dostanete na prakticky stejný čas, jako když pojedete vlakem. Připočítat je nutné i cestu na a z letiště, případně parkování u letiště. easyJet nabízí zpáteční letenky na nadcházející měsíce za cenu lehce pod dva a půl tisíce.

6. Cestování po Berlíně

   Při své poslední návštěvě jsme sice prošli Berlín od Alexanderplatzu až někam za Turmstrasse, s různými zastávkami či odbočkami, přesto jsme si koupili skupinovou jízdenku.

   Použili jsme ji k dopravě z hostelu na Alexanderplatz, k cestě na oběd do čtvrti Kreuzberg, k prohlídce nové budovy berlínského hlavního vlakového nádraží, k cestě na večeři zpět na Alxanderplatz a nakonec i k návratu na hostel.

   Kdybychom si ke každé jízdě kupovali standardní dvouhodinovou jízdenku, zaplatili bychom v pěti lidech 52,50 eura, se společnou jízdenkou pro pět lidí (to je maximum, pokud nejste organizovaná školní skupina) nás všechno to popojíždění stálo 15,90 eura.

   Běžný lístek na všechny druhy městské dopravy od U-bahnu po příměstské vlaky stojí v AB zóně 2,10 eura a platí dvě hodiny. Short trip ticket, kterým se dá popojet tři stanice bahnem, je dokonce jen za euro třicet.

   Denní permanentka pro jednoho cestujícího stojí 6,10 pro zónu AB, pokud byste si plánovali výlet třeba do Postupimi, musíte si koupit třízónový za 6,50.

   Pozor, platnost jízdenky začíná jejím označením, ale končí tři hodiny po půlnoci.

7. 

   Berlínská karta

   Na rozdíl například od italských turistických karet, s tou berlínskou se dá opravdu ušetřit. V kartě je zahrnuta doprava (buď jen v zóně AB anebo ve všech), slevy se většinou pohybují kolem 25 procent, ale někde jsou i padesátiprocentní.

   Týká se to půjčoven kol, autobusových prohlídek, jízd lodí, botanické i zoologické zahrady, prohlídek bunkrů, několika desítek muzeí, divadel, restaurací, prodejen suvenýrů či sportovišť. Karty sice nejsou skupinové, ale všechny umožňují s dospělým cestovat libovolnému počtu dětí do šesti let a třem dětem do čtrnácti let (oboje včetně).

   Karta se dá koupit v informačních centrech, na všech letištích či na hlavním vlakovém nádraží. Dvoudenní karta stojí pro rok 2018 19,90 euro (pro Berlín) nebo 22,90 i s Postupimí. Nejdražší šestidenní karta stojí stále slušných 42,50 euro.

   Mapky metra jsou přehledné a je z nich jasně patrné, kde končí jaká zóna. AB je v podstatě historická hranice Berlína, C je pak cca 10 – 15 kilometrů za Berlín. V zóně C je mimochodem i letiště Schönefeld. Ať už berlínská karta tak permanentka se dá využít i k plutí na některých berlínských jezerech.

8. Ubytování v Berlíně

   Berlín je rájem Airbnb, vždyť už muselo dojít k administrativním omezením.

   I po zásahu seženete v době psaní článku v centru 234 volných pokojů pod tisícovku. Samozřejmě rozdílné kvality.

   Po své zkušenosti nedám dopustit na berlínské hostely. V nich mám pocit, jako by v Berlíně byly vynalezeny. Provozují je mladí, komunikativní lidé, snaží se jim dát nějaký charakteristický znak, i kdyby to měla být jen omítka s grafity. Naposledy jsme v pěti lidech platili za pokoj s třemi postelemi a jednou palandou necelých pět tisíc za dvě noci. Koupelna s dostatkem soukromí byla na chodbě. Parkovat se dalo u nedalekého obchodního domu bezplatně.

   Pokud si nejste jistí, napíšete provozovateli a on vám většinou německy anebo slušně anglicky poradí. Na podobné dotazy jsou zřejmě připravení.

   Pokud přes všechna doporučení půjdete do hotelu, počítejte s cenou minimálně 1 500 Kč za dvoulůžkový pokoj na jednu noc.

9. 

   Berlínské památky

   Osobně máme slabost pro berlínskou zoologickou zahradu. Běžné vstupné je 15,50, s berlínským pasem 10,50 (stejně jako student). Podle nás sice není nejhezčí v Německu, ale je tam nejstarší. V počtu druhů nemá na světě konkurenci – 15 tisíc zvířat – ale počítají si i ty v akváriích, za které se musí připlatit 5,50. Připlacení se vyplatí – plazi, mloci, africké zmije, varani, insektária, mraveniště. Ale děti samozřejmě chtějí pandu. Ta byla mimochodem v době naší návštěvy mimo pavilón, takže jsme ji viděli jen na videu.

   Bundestag je nejnavštěvovanějším parlamentem na světě. Do jeho kopule se dá vstoupit zdarma, ale je nutné se předběžně registrovat. Pozor na některé internetové vykuky, kteří vám za peníze rezervaci a přednostní vstup vyřídí za několik euro. Můžete nejen do vyhlídkové kopule, ale pokud se nezasedá, pak i přímo do zasedacích místností.

   Z muzeí je vůbec nejnavštěvovanější slavný Pergamon, jehož chloubou je Ištařina brána z Babylonu nebo Pergamonský oltář z druhého století před naším letopočtem. Samotný Pergamon vyjde bez slev na rozumných 12 eur, všechna muzea Muzejního ostrova na 18. S pasem oboje za polovic. Lístky si kupte po netu, na místě jste prakticky bez šance. Jde o nejnavštěvovanější muzea Německa.

   Mezi památky, u kterých se nelze nevyfotit, patří zbytek Berlínské zdi a Checkpoint Charlie – stanice U-bahnu či metrobusu s názvem Kochstrasse.

   Nic nezaplatíte ani za focení se u Braniborské brány – stanice Brandenburger Tor. Můžete k ní dojít i pěšky známou ulicí Unter den Linden. Tato ulice byla součástí východního bloku.

   Stejně jako Alexanderplatz, nad který ční nejvyšší dominanta města – Televizní věž, která má pod svým vrcholem vyhlídkovou kopuli. Bohužel ceny zde nejsou proletářské – dospělý letos za vyhlídku zaplatí 15,50 eura. Byli jsme ráno v devět u otevření a ani nebyla fronta, ale i zde je možné se rezervovat – jen je to o čtyři eura dražší.

10. Jídlo v Berlíně

    Většina Čechů ceny potravin v Německu zná. V běžných obchodech bývají některé položky levnější než u nás, takže ubytování v hostelu či přes Airbnb má příjemný bonus v tom, že si můžete sami vařit.

    Na ulicích je však obrovská konkurence různých fastfoodů, currywurst či kebab seženete na každém rohu za ceny o málo vyšší než v Česku.

    Když si k jídlu chcete sednout k Turkovi či Arabovi, počítejte už s cenou od sedmi eur za jednoduché jídlo. V klasické restauraci začínají jídla cca na 15 eurech. Snídani v hostelech jsme si museli vždy několika eury připlácet. Byla sice skromná, ale cenově dostupná.

11. Berlínské kluby

    Berlín je pověstný svými kluby, ve kterých se hraje vše od klasického rocku po house.

    V některých se platí vstupné deset euro, jiné jsou zdarma. V druhém případě jde spíše o bary, ve kterých se to občas zvrtne. Pro neznalého němčiny může být hrůzostrašným zážitkem, když se z ničeho nic na pódium postaví básník a hodinu přednáší své výtvory. Všichni jsou ticho, občas se zatleská, pijete drahé pivo, ničemu nerozumíte a nemůžete se ani bavit s přítelkyní.

    Problémem je krátkodobost podobných klubů. Chcete-li zkusit skutečnou klasiku, pak například Tresor ve staré elektrárně v Kreuzbergu. Kvalitě a prostředí odpovídá cena – programy v sobotu jsou až za patnáct euro, ve středu za sedm.

    Na západ od Rosa Luxemburg Platzu naleznete další legendu, která odolává – Kaffee Burger. Dříve ruská diskotéka dnes několikrát do týdne hostí kulturu všeho druhu. Promítá se, čte se, hraje nezávislá scéna. A občas se zavzpomíná na devadesátá léta.

    Cestovní kanceláře nabízejí i tour po nejslavnějších klubech (Berghain, Watergate, RAW area a Yaam). Pro pět lidí přijdou na 120 euro. V ceně však není vstupné, ani drink. Nic pro skrblíky. Raději pátrejte, hledejte a poznávejte zatím neprofláknuté. Zejména ve východním Berlíně – třeba ve čtvrti Friedrichshain.

    Podobně svobodomyslně se tváří i Kreuzberg, ale je už přece jen více známý. Chcete-li se cítit jako v Turecku, pak si zajeďte například do čtvrti Neukölln přezdívané Malý Istanbul.

    Zajímavé festivaly se konají ve čtvrti Schöneberg, zde také objevíte největší koncentraci barů pro homosexuály.