Průvodce po Boloni: 9 věcí, které musíte vědět před odletem

Publikováno 4. ledna 2019

Nápad zaletět si do Bologni jsme dostali, když jsme v populárním pubquizu váhali, kde leží nejstarší univerzita na světě. Ano, v tomto severoitalském městě založeném Etrusky.

Jen výčet zdejších absolventů by vydal na jeden článek: Marcello Malpighi (jistě jste se učili o Malphigických trubicích u hmyzu), Dante Alighieri, Francesco Petrarca, král Enzo, Paracelsus, Erasmus z Rotterdamu, Albrecht Dürer, Carlo Goldoni, Mikuláš Kopernik, Tomas Becket, Umberto Eco…

Letecky do Boloni

V současnosti je Boloňa jednou z letecky nejdostupnějších destinací.

Nejlevnější přímé lety z Prahy jsou od necelých sedmi stovek, samozřejmě myšleno za zpáteční letenku. Ideálně ve čtvrtek ráno do Boloni a v úterý zpět, se společností Ryanair. My si akci naplánovali na prodloužený víkend, takže jsme museli přitlačit.

Konkrétně za letenku do Boloni v sobotu odpoledne a z Boloni zpět v pondělí po poledni jsme dali 929 korun. Ještě levněji se lítá z Berlína, nejekonomičtější zpáteční letenka vyjde na 517 korun, při koupi přímo na webu Ryanairu dokonce 464 korun. Ale samozřejmě, když si připočtete cenu dopravy do Berlína, rozdíl se smaže. Jedinou výhodou Berlína je snad jen pro někoho výhodnější čas odletu – už půl dvanácté. Vzhledem k tomu, že let netrvá ani dvě hodiny, získáte ještě příjemný podvečer navíc. To z Prahy přiletíte před osmou večer.

Odlet z Vratislavi se vyplatí těm, kteří to mají do této části Polska blíže než do Prahy. Cenově to vychází stejně jako z Prahy, odlet je v současnosti chvíli před druhou odpoledne.
Doprava z letiště do centra Boloni

Přestože možná o Boloni slyšíte poprvé, její letiště je asi stejně velké jako v Ruzyni a leží necelých deset kilometrů od centra města.

Dopravu do centra provozuje společnost Aerobus. Jednosměrný lístek stojí šest euro. Autobus cirkuluje mezi letištěm, centrem města (Mille) a vlakovým nádražím (Stazione Centrale). Autobus jezdí každých jedenáct minut – v exponovaných časech mezi sedmou ráno a půl desátou večer. První autobus vyjíždí v půl šesté, poslední čtvrt hodiny po půlnoci. Roztomilá je v jízdním řádu poznámka, jak často se bude jezdit, když budou řidiči stávkovat.

Jízdenky lze koupit i po internetu, ale nejsou levnější než ty zakoupené na místě. Navíc jsou na konkrétní den. Všechny informace získáte přehledně na stránkách Aerobusu.

Z letiště se lze dostat i městskou dopravou, ale třeba linka 54 jezdí jen každou hodinu. A nejezdí v neděli. Ale s ní vás jízda vyjde jen na euro a půl.
Do Boloni po zemi

A opět tu máme aspoň teoretickou nabídku, pokud byste se báli létat anebo měli k letecké dopravě nějakou jinou averzi.

Přímo z Florence jezdí do Boloni flixbus, cesta trvá minimálně třináct hodin. Jednosměrná jízdenka stojí necelých devět stovek. Tam i zpět. Když jsme uvažovali o cestě autobusem, museli jsme si připočítat jeden den navíc, protože pro cestu do Itálie byly v nabídce jen denní jízdy. To zpět se vyjíždělo v půl osmé večer a lze ušetřit za jeden nocleh.

Trochu jsme doufali v možnosti spolujízdy, takže jsme sledovali nabídky na blablacaru.

V průběhu našeho sledování se tři objevily, ale ani jedna nebyla v potřebném termínu. A finančně většinou nevycházely levněji než letadlo nebo autobus. Nejlevnější byla za 735 korun a byla přes noc. Řidič však chtěl někoho do auta, aby si měl s kým povídat. Další nabídky byly hodně přes tisíc korun.
Co dělat v Boloni?

Centrem Boloni je náměstí Piazza Maggiore. Pokud jdete z vlakového nádraží, pak ulicí s názvem Via Indipedenza. Náměstí je poměrně malé, ale má typickou italskou atmosféru. V uličkách okolo něj najdete většinu architektonických památek – Neptunovu fontánu nebo Baziliku svatého Petrónia, paláce d´Accursio (radnice) a del Podestà.

A také Dvě věže (Due Torri). Ta vyšší s takřka sto metry se nazývá Asinelli, poloviční je Garisenda. Pokud za něco doporučujeme utrácet, pak za výhled z té vyšší. Základní vstupné je pět euro. Vstupenky si můžete rezervovat na oficiálních stránkách. Už úvodní fotografie vás přesvědčí, že zmáknout 498 schodů se vyplatí.

Samostatnou kapitolou jsou boloňské parky. Kousek od ulice Nezávislosti je Parco Montagnola. Poměrně klidným místem jsou zahrady Margerita. Slavnou univerzitu naleznete na východ od hlavního náměstí. Její budovy však budete potkávat při procházce městem. Nedaleko parku Mantognola objevíte univerzitní botanickou zahradu. Palác dell’Archiginnasio byl 250 let centrem univerzity, dnes se tam nachází anatomické divadlo, v němž se konaly veřejné pitvy.

Zajímavým muzeem je to s názvem Museo di Palazzo Poggi. Nacházejí se v něm sbírky Institutu věd. Prohlížet si můžete řadu exponátů z oboru přírodních věd, ale i z archeologie. Na své si přijdou i milovníci lodí. Vše umocňují nástěnné i stropní malby v jednotlivých sálech. Ve všech univerzitních muzeích a dalších objektech se zorientujete na mapě.

Základní vstupné je opět pět euro, mladí do 26 let platí jen tři eura. Stejně jako senioři nad 65 let. Neplnoletí, studenti, učitelé a novináři mohou muzea navštívit zdarma. Troufáme si tvrdit, že boloňská anatomická muzea jsou skutečně jedním z velkých důvodů, proč Boloňu navštívit.
Boloňské karty

Pokud byste v Boloni pobývali déle, vyplatí se vám pořídit si muzejní kartu. Ta vám umožní po dvanáct měsíců navštěvovat 30 muzeí zcela zdarma, dalších dvacet šest omezeně.

Slevy platí i v divadlech nebo v devíti zdejších kinech. Konkrétně do Museo di Palazzo Poggi platí vstup po celý rok neomezeně. Ale pro nás, víkendové návštěvníky byla karta za 25 euro bezcenná.

Alternativou je Bologna Welcome Card, na 48 hodin stojí také 25 euro. Bohužel v její základní verzi není ani zmiňované muzeum a dokonce ani návštěva Asinelli Tower. To bychom si museli koupit Card Plus za 40 euro. V ní je navíc například i projížďka city red busem. A vy už víte, jaký máme názor na podobné projížďky. Nejvíce toho stejně objevíte, když se budete procházet.

Pokud jste skutečně přijeli do Boloni jen na víkend, anebo jste ji navštívili v rámci větší cesty, vyberte si dopředu, co skutečně chcete vidět, zarezervujte si čas a kupte si normální lístek (případně ho ani kupovat nemusíte, pokud patříte do mnoha skupin, které mají vstup zdarma).
Okolí Boloni

Boloňa je ideálním místem pro výlety do okolí. I při našem výletu nebyla Boloňa primárním cílem, chtěli jsme do San Marina.

Původně jsme plánovali jet vlakem do Rimini (pro někoho určitě ještě lepší cíl než San Marino), tam přestoupit a dalším vlakem pokračovat do San Marina. Jenže se nám nechtělo platit něco málo přes dvacet dva euro za jednu cestu. Nakonec jsme se spolehli na blablacar. Tam audinou za osm euro, zpět druhý den dáčií za šest.

Vlakem by cesta trvala přes dvě hodiny, autem je to hodina. Spolujízd je na této trase hodně.

V autě jsme samozřejmě zjistili, že dvacet dva euro stojí jízda rychlovlakem. Courákem, který jede o půl hodiny pomaleji, je jízdné zhruba o polovinu nižší. Vy už jste chytřejší o naše zkušenosti, tak stačí mrknout na stránky společnosti Trenitalia.

Z Rimini se dá rovněž pokračovat autobusy společnosti Bonelli. Jedna jízda ale stojí pět euro, zpáteční devět. Pozor na sezónnost jízdních řádů. Mimo sezónu jezdí autobusů méně.
Ubytování v Boloni

Pokud trváte na tříhvězdičkové klasice, pak se v Boloni trochu prohnete.

Hotelový pokoj pro dva v centru města vyjde na cca 1 800 korun, se snídaní. Ale Boloňa je město studentů a řada Italů se v současné době snaží pronajmout pokoje či celé byty, aby nějak vyžila. Reálně je možné se dostat, při zachování soukromí, na cenu kolem 1 300 pro dva za noc.

Naše osobní zkušenost: 1 397 korun za dva v bytě přes Airbnb asi uprostřed cesty mezi centrem a vlakovým nádražím. Apartmán se sociálkou. Majitelka, zřejmě dcera Sofie Loren, velmi vstřícná. Zkrátka trefa do černého. Pokud tolik nelpíte na soukromí, dají se najít pokoje se sdílenými koupelnami i levněji.

Například ve stejné lokalitě majitelka nabízí bývalý dětský pokoj svého syna. Dva lidi by stál 906 korun za noc.
Boloňské špagety

Itálie, to je jídlo. Zřejmě nejlepší kuchyně světa. A co jiného si dát v Boloni, než boloňské špagety?

Ale ouha. Nikdo nic takového nezná. Zkoumali jsme jídelní lístky, ale nikde je nenabízeli. Když už něco bylo alla bolognese, pak to byly lasagne.

Zoufalí z tohoto poznání jsme si vzali na pomoc TripAdvisor a zjistili, že nejlepší špagety v Boloni mají v Ristorante Trattoria Oberdan da Mario (na sever od Piazza Maggiore). Ve skutečnosti ani tady neměli na lístku nic, co by mohlo být boloňskými špagetami. Takže jsme nakonec vyzkoušeli Tagliatelle alla Bolognese za osm euro. Super, ale hlad zůstal. A tak je to v Itálii vždy, spousta chutí, ale na Čecha relativně malé porce.

Z naší krátké návštěvy jsme spíše dospěli k poznání, že Boloňa je městem sladkostí. V každé zapadlé uličce je malý obchod s tiramisu, rýžovým nákypem anebo nějakými koláčky a dorty. Na tohle by měl někdo vymyslet Bologna “food card”.

Po tom, co jsme se první den napucli asi za třicet éček, druhý a třetí den jsme byli soudní a krmili se pizzou. Trojúhelník vyjde podle druhu od eura padesát po tři. A většinou nasytí tak na čtyři hodiny.
Ceny v Boloni

Pokud pohrdnete všemi těmi kavárnami, restauracemi či cukrárnami, ve kterých se misí to nejlepší z celé Itálie, můžete samozřejmě přežít na nakupovaných potravinách. Jaké jsou jejich ceny?

Obecně se dá říct, že ceny jsou v průměru o čtyřicet procent vyšší než v Česku. Litr mléka od dvaceti pěti korun, půl kila chleba za třicet, deset deka sýra 34, kilo banánů od 33, podobně rajčata. Láhváč kolem dvaceti šesti korun (v restauraci kolem stovky).

Ale mezi námi: navštívit Itálii a jíst na pokoji chleba s eurosýrem a zapíjet to nejlevnějším pivem, není to pravé. Turista by měl ochutnávat všemi smysly a Bologna je tím pravým místem.