Průvodce po Gruzii: 9 věcí, které musíte vědět před odletem

Gruzie se v posledních letech stala rájem pro skrblíky. Důvodem jsou nejen pro Čechy příznivé ceny, ale i relativně dobrá bezpečnostní situace, použitelnost ruštiny, přívětiví lidé milující alkohol a také navýšení počtu letů do této destinace.

1. 

   Levné letenky do Gruzie

   Chceme-li do Gruzie letět levně, zvolíme nízkonákladovou společnost Wizz Air. Do Kutaisi létá levně z Prahy a z polské Wroclawi.

   Momentálně nejlevněji vycházejí letenky z polské Vratislavi a to na necelých patnáct set korun. Trochu nepříjemné je, že se odlétá v půl sedmé ráno. Je pak těžké volit mezi brzkým vstáváním a noclehem v Polsku. Výhodou první varianty je, že dálnice ze Zhořelce k letišti je zatím stále bezplatná a poměrně málo frekventovaná.

   Druhé variantě nahrává skutečnost, že Wroclaw byla jedním z měst, které hostilo fotbalové mistrovství Evropy a díky tomu disponuje kvalitní nabídkou hotelů na slušné úrovně a za příznivé ceny. Navíc má pro Čechy i své neopakovatelné kouzlo, neboť kdysi patřilo k Českému království (a pak taky Němcům atp). Rozhodně je v něm co obdivovat, ale o tom zase někdy příště. Osmidenní parkování u letiště nás vyšlo na příjemných 380 korun českých.

   Z Prahy se obvykle létá za ceny o pár stokorun vyšší, odlet z Prahy je po osmé hodině večerní a přílet do Gruzie ve dvě hodiny ráno.

   Asi o tisícovku dražší je varianta vyrazit do Kutaisi z Berlína (stejnou společností), výhodou je, že let startuje skoro o tři hodiny později.

   Započteme-li však do nákladů dopravu na letiště ve Vratislavi nebo v Berlíně, případně hotel, tak pak už můžeme letět rovnou z Prahy. Koupíme-li si letenky s dostatečným předstihem, pak se ještě letos dostaneme pod tři tisíce. Ceny letenek do Kutaisi v nadcházející letní sezóně se pohybují od 3 200 do 8 000 korun. Jde jen o to, jak hodně se dokážete termínově přizpůsobit.

2. Letiště Kutaisi

   Dá se sice letět rovnou do hlavního gruzínského města Tbilisi, ale většinou s tureckými aeroliniemi, s přestupem v Istanbulu a za vyšší ceny. Pro Středoevropany je vstupní branou pod Kavkaz základna Wizz Airu na před nedávnem zrekonstruovaném letišti v Kutaisi.

   A zde si většinou můžeme vybrat, kterým směrem se vydáme. Buď maršrutkou přímo do centra Kutaisi, nebo do Tbilisi anebo do přímořského letoviska v Batumi. Když zrovna nenaletíte taxikáři s českými předky, budete se pohybovat v cenách do stokoruny. Například nás takřka čtyřhodinová cesta z autobusového nádraží v Kutaisi do Tbilisi vyšla po přepočtu na 89 korun.

   Pokud vezmete dopravce, který jezdí přímo z letiště, vyjde to zhruba na dvojnásobek, což stále je pro Čecha více než přijatelná cena. I zde teda platí, že je rozdíl cestovat z místa, kde se číhá na turisty, a z místa, odkud cestují místní obyvatele. Například cesta z letiště k autobusovému nádraží nás stála 5 lari, teda asi 45 korun.

   Zažili jsme i chytrolína, který si myslel, že v Gruzii je tak levně, že si může dovolit z Kutaisi do Tbilisi jet taxíkem. Sice byl o hodinu rychlejší než my, ale po přepočtu zaplatil asi 2 300 korun.

   Pokud chcete do maršrutky nastoupit někde jinde než na zastávce anebo, jste-li na zastávce sami, zuřivě mávejte, protože jinak vám řidič nezastaví. Trochu free režim umožňuje i zastavení na s předstihem vytipovaném místě. Například zhruba ve dvou třetinách cesty mezi Kutaisi a Tbilisi je odbočka do městečka Gori, v němž se v roce 1878 narodil Josif Vissarionovič Džugašvili známější spíše jako Stalin.

3. Gruzie a Stalin

   Když už jsme nakousli problematiku Stalina, pojďme si ujasnit, jak si ušetřit některé nepříjemnosti, případně i peníze. Stalinovo muzeum je jedním z nejnavštěvovanějších míst v Gruzii a Gruzínci Stalina nevnímají tak kriticky jako my. Nepomlouvejte ho, neplivejte na jeho sochy, nedělejte neslušná selfie. Například z muzea vás za to klidně vyvedou a vy tak přijdete o svou investici 15 lari.

   V muzeu jsou kromě soch dvě zajímavé věci. Stalinův (snad) rodný dům, teda spíše taková chatrč, kterou určitě není snadné udržovat v provozuschopném stavu, a pak železniční vagón, který dříve spíše býval carský. Proletářsky teda rozhodně nevypadá.

   Prohlídka muzea je ale spíše takovou meditací, rozjímáním nad tím, jak člověk vyrostlý v takových poměrech mohl natolik změnit svět, stát za smrtí tolika milionů lidí. A jak takového člověka mohou různí lidé i po tolika letech různě vnímat.

   Ale pozor, muzeum není oslavou Stalina. Poměrně dost prostoru dostaly i expozice věnované Stalinovým obětem.

4. Co dělat v Kutaisi?

   Pokud máte na Gruzii jen pár dnů, využijte Kutaisi pouze jako dopravní uzel. Jde o typické postsovětské město, v němž se na většině míst zastavil čas. Ale jedna památka UNESCO se zde přece jen nachází – klášter Gelati.

   Nedávno byla v UNESCO i katedrála Bagrati. K ní se z centra dojde cca za třicet minut, taxi se dá (na jednu cestu) domluvit za 4 – 5 larů. Kostelů je po Gruzii tolik, že vás začnou nudit. Na tomto je nejzajímavější, jakým způsobem je rekonstruován. Kombinují se zde stavební prvky staré více než tisíc let s železobetonem a sklem jak někde v centru Mnichova. A to byl asi důvod vyškrtnutí ze seznamu UNESCO. Nám to přišlo spíše jako zajímavá rarita.

   Jste-li milovníci moderní architektury, pak doporučujeme ještě jednu stavbu – jen několik let starou budovu gruzínského parlamentu. Stojí na místě bývalého památníku upomínajícího na desítky tisíc gruzínských obětí Druhé světové války. Leží kilometr od centra, stačí se vydat přesně na západ.

   Nejste-li právě nadšenci do architektury, pak vás spíše potěší národní park Sataplia, v němž byly objeveny dinosauří stopy. Leží deset kilometrů severně od Kutaisi a nejlepší je do něj dojet taxíkem. Taxikář by po vás měl chtít něco kolem 10 – 12 lari za jednu cestu. Vstupné do parku i s jeskyní bylo loni 15 lari.

5. Moře v Gruzii

   Moře, hory, stepi, kláštery, města, Stalin, jeskyně, víno, koňak, lidé. Kdo přičichl ke Gruzii, měl by se připravit na to, že bude chtít do této země jezdit stále. Tento článek je pro ty, kteří teprve sbírají odvahu k prvnímu přičichnutí a nemají více času než 5 až 7 dnů.

   Pokud je důvodem návštěvy Gruzie okouknutí zdejšího pobřeží Černého moře, pak asi z Kutaisi zamíříte nejprve do přímořského letoviska Batumi. To leží v lehce separatistické zemi zvané Adžárie, ale nebojte, na rozdíl od Abcházie, kterou střeží ruské “mírové sbory”, vás nečekají žádné administrativní problémy. Jde o typické letovisko se všemi klady a zápory. Zdejší pláže se táhnou doslova až k tureckým hranicím, samotná městská promenáda měří pět kilometrů.

   Najdete místa, kde se dá v létě přespat v klidu i pod širákem. Na náročnější klientelu číhají hotely jak sovětského, tak západního střihu. Ceny jsou zde trochu vyšší než ve zbytku Gruzie, ale nocleh pro dva se při troše hledání dá sehnat i pod dvě stovky na jednoho nocležníka. Zatímco v Gruzii platí, že co Gruzínec, to taxikář, v okolí Batumi lze rčení doplnit ještě o to, že co Adžařan, to hoteliér. Nejlevnější hotelový pokoj jsme zde před rokem sehnali po přepočtu za 140 korun. Pro dva. A světe, div se, měl i koupelnu se záchodem, wifi, povlečení, ručník a toaletní papír. Velkou nevýhodou byla vzdálenost k moři. Problém ale hravě řešil majitel poskytnutím syna coby taxikáře. Jedna jízda k moři nás tak vycházela na závratných 16 korun.

   O ubytování se opravdu bát nemusíte, ať už přijedete maršrutkou nebo vlakem, místní rychle poznají, že jste turisté, chcete najíst, přespat a na pláž. Jen nesmíte kývnout hned na první nabídku, jinak zaplatíte dvakrát tolik a spát budete u někoho na dvorku s pěticí opilých Arménů.

   Přijměte náš tajný tip na pláž Makhinjaru ležící severně od Batumi. Navíc v její blízkosti je jedna z pamětihodností, která stojí skutečně za to – botanická zahrada. Anebo ještě severněji ležící pláž s názvem Makhinjaru, i u ní je zhruba stovka různých typů ubytování, například v soukromých vilách za ceny kolem české pětistovky. Zamluvit se zhruba v polovině případů dají i přes Booking.

6. Památky v Tbilisi

   Na západ z Kutaisi do Batumi, na východ do Tbilisi. A nejlépe maršrutkou, ale jde to i taxíkem, jak jsme psali výše.

   Co dělat v Tbilisi?

   Minimálně jeden si vyhraďte na prohlídku města a nešetřete na jídle a víně či koňaku, nejste v Bruselu či Londýně. Jistě vás zaujmou šikmé domy, podepřené či různě vyztužené, přece jen jsme v geologicky docela aktivní zemi. Nefungující orloj je však stavba nová a v poslední době se stává symbolem města. Roztomilé je sledovat neznající turisty, jak čekají, že se v celou hodinu třeba něco stane.

   Milovníci architektury si obzvlášť přijdou na své. Je to zde směska podobná Praze, jen k nám nedorazili Peršani nebo Mongolové a taky jsme nebyli pod úplnou nadvládou Rusů. Rovněž jsme nezažili zemětřesení jako Gruzínci v roce 1795. Většina historických budov tak spadá do období devatenáctého století a zejména z jeho konce pak pocházejí unikátní secesní budovy. I přesto jsou ve městě minimálně pozůstatky dob starších.

   Nad městem nalezneme zbytky pevnosti Nariqala ze čtrnáctého století, pod ní je botanická zahrada z poloviny století devatenáctého. Ve starém městě, které už několik let čeká na zapsání mezi památky UNESCO, stojí katedrála Sioni ze století pátého, o sto let mladší je katedrála Ančischati. Pozůstatkem původní Hedvábné stezky jsou karavansaraje, luxusní zájezdní hostince.

   Dalšími tipy jsou třeba Suchý most coby ráj pro sysliče suvenýrů, nebo ulice Shardeni s desítkami hospod a barů. Mezi největší pravoslavné katedrály patří ta zasvěcená Svaté trojici.

7. Jídlo a pití v Gruzii

   Z jídel nevynechejte knedlíčky khinkali či placku s názvem chačapuri. Z jiných částí světa jistě znáte šašlik nebo kababi. Lahůdkou, kterou vám budou Gruzínci nabízet i podél silnic, je sladkost zvaná čurčchela – lískové oříšky v obalu z vinné šťávy.

   Gruzie se jako několik dalších zemí pokládá za kolébku vinařství, ale chce to ochutnávat. Obzvlášť u silnic se dá narazit na děsné patoky. Mimochodem Stalin pil víno zvané Chvančkara. Stejně jako v řadě jiných bývalých států Sovětského svazu platí, abyste se nepouštěli s místními do závodů v pití. Obzvlášť, když tradicí je pít vždy do dna.

   Pálence ze všeho se říká čača, samostatnou kapitolou je gruziňák – koňak. Čím více hvězdiček, tím starší a možná i chutnější. Pivo je k dostání běžně, ale nečekejte zázraky, i když i tady se místním experimentátorům občas zadaří. Jistotou je běžně dostupná značka Kazbegi.

8. Peníze v Gruzii

   Směnárny bývají většinou v blízkosti tržnic a jsou v nich nepatrně lepší kurzy než na letišti či jiných dopravních terminálech. Rádi přijímají eura i dolary.

   Pokud je vaším cílem nějaká odlehlejší destinace, raději se předzásobte v nějakém větším městě. Platit kartou se dá zhruba ve stejném rozsahu jako u nás, někdy mají terminály i osvícenější trhovci.

   Aktuálně se dá lari přepočítávat v kurzu 1:9 korunám, za sto euro byste měli dostat něco kolem 280 lari. V Česku se většinou lari sehnat nedají, a pokud ano, tak v hodně nevýhodném kurzu.

9. Doprava v Gruzii

   Tento článek není určen cestovatelům do hor, do Jerevanu či jiných odlehlých oblastí Kavkazu, přesto jsme připojili aspoň malou informaci o dopravě.

   Mnohé by se dalo napsat o cestování po železnici. Vlaky jsou v sezóně často na naše poměry velmi plné, vyplatí se provést rezervaci přes některé weby (tickets.railway.ge, Biletebi.ge, tkt.ge), na všech je nutné se dopředu registrovat.

   Nenechte se zmást vlnovkami (gruzínským písmem), vpravo nahoře většinou pokusem a omylem narazíte na angličtinu, v prvním případě i ruštinu).

   V tbiliském metru už naštěstí hlásí stanice i anglicky. Pokud se v Tbilisi zdržíte, kupte si dobíjecí kartu (2 lari), která platí nejen v metru, ale i v autobusech či na některých lanovkách. Můžou na ní jezdit i dva lidé. Zajímavé stanice: Didube (odtud jezdí maršrutky na západ), Tavisuplebis Mojdoni (Staré město), Avlabari (kousek do lázní), Isani (odtud jezdí maršrutky na východ).

   Zajímavé lanovky v Tbilisi: na Želví jezírko a Narikkala. Obě za jeden lari.