Průvodce po Kodani: 8 věcí, které chcete vědět před odletem

Nedávno jsme navštívili pevninskou část Dánska a využili letiště v Billundu. V dnešním článku zamíříme na ostrov Sjælland, na němž leží dánské hlavní město Kodaň.

1. 

   Do Kodaně letecky

   Do Kodaně létají z Prahy přímé linky společnosti Ryanair.

   Ráno v šest, resp. v půl sedmé. Na místě jste za necelou hodinu a půl. Škoda, že v podobných časech se létá i zpět. Musíte výlet rozplánovat na tři dny a nejde udělat rychlovku ve stylu jeden den ráno tam a druhý den večer zpět. Navíc nejlevnější letenky jsou samozřejmě uprostřed týdne, jejich ceny začínají na 820 korunách. My nakonec letěli na prodloužený víkend, v sobotu ráno tam za 700 stovek, v úterý zpět za stejnou cenu. Museli jsme tak obětovat dva pracovní dny.

   Letenky jsme kupovali přímo na stránkách Ryanairu, bez prostředníků, s jejich aplikací, v češtině.

   Vzhledem k nízké ceně, nemá smysl uvažovat o jiném zahraničním letišti. Nehledě na to, že lety z Berlína jsou výjimečně dražší než lety z Prahy. Při cestách z jiných českých letišť byste museli přestupovat. Přímá linka není ani z Bratislavy.

2. Do Kodaně po zemi

   Předně je potřeba říct, že žádný způsob veřejné dopravy z Česka do Kodaně nevyjde levněji než letadlo. Například, pokud jste milovníci železnice, ale přitom nemáte zaměstnanecké výhody, zaplatili byste za jednosměrnou jízdenku z Prahy do Kodaně 1 555 korun a s přestupem v Hamburku byste dojeli do Kodaně za dvanáct hodin. Z Hlavního nádraží byste vyjeli v půl jedenácté ráno a v Kodani byste vystoupili v půl jedenácté večer. Ztracený den.

   O něco větší smysl dává autobus. Flixbusem můžete například vyjet v pátek po práci z Florence v 17:10 a ráno v osm jste v Kodani. Pokud se vyspíte, máte před sebou volný den na prohlídku kodaňských pamětihodností. Počítejte ale s přestupem v Berlíně, kde před půlnocí hodinu a půl čekáte.

   Na námi zvolený termín byla jízdenka na tento spoj nabízena za 974 korun, jednosměrná. Hodně se pohybují ceny jízdenek pro cestu zpět, v exponovaných časech jsou i za dva tisíce korun. Ale pokud byste opět chtěli cestovat v noci a ušetřit za nocleh, dostanete si i na ceny pod osm stovek.

   V době, kdy jsme pátrali po spolujízdách do Kodaně, žádné v nabídce nebyly, ale v době psaní článku se dvě objevily. Jeden člověk plánuje jednou měsíčně zajíždět do švédského města Malmö, jede přes Kodaň a za svezení chce 865 korun.

   Když pojedete vlastním autem, budou vás jen pohonné hmoty stát kolem čtyř tisíc. A to nepočítáme trajekt, mýto, případné další náklady. Autem se cesta vyplatí, pokud budete aspoň tři, případně máte v Dánsku či Švédsku i jiné cíle. I když to budete švihat, pojedete kolem deseti hodin.

3. Doprava po Kodani

   Nejjednodušší je k cestě z letiště využít metro.

   Do stanice vás od terminálu v pohodě dovedou piktogramy. Ze dvou základních jízdenek si musíte koupit tu dražší, která platí pro tři zóny a stojí 36 dánských korun (asi naše stovka). Pokud jste přiletěli ráno a chystáte se procestovat Kodaň městskou dopravou, uvažujte už doma či nejpozději na letišti o zakoupení City Passu.

   Malý, který platí v zónách 1-4 je určen jen pro cestování po Kodani (nejen metrem, ale i autobusy a vlaky), s větším si můžete zajet třeba až do Roskilde. Celodenní “kodaňská” jízdenka stojí dospělého 80 dánských korun, dvoudenní pak 150. K dispozici jsou i delší s úměrně se snižujícími cenami.

   Jízdenky si můžete koupit v automatech v metru anebo přes mobil – jako lístek pak slouží obdržena SMS nebo email. Důležité je pak s sebou tahat power banku, abyste neriskovali vybití mobilu.
   Veškeré informace najdete na stránkách metra.

4. Kodaň pěšky

   Byli jsme v Kodani dvakrát a kromě cesty z letiště, na letiště a jednou i na ubytování jsme místní dopravu nepotřebovali. Všechny nejdůležitější pamětihodnosti jsou v docházkové vzdálenosti. Možná vyjma pivovaru Carlsberg, ale cesta od něj do centra je dobrá tak akorát na vystřízlivění.

   My si centrum prošli od severu k jihu. Začali u Malé mořské víly, pokračovali kolem vojenské pevnosti Kastellet a královského paláce do Nyhavnu. To je nejfrekventovanější místo Kodaně, něco jako náš Karlův most. Nový přístav lemovaný desítkami či spíše stovkami restaurací. Měli jsme i přesto štěstí – keška byla zespodu na lavičce, na níž zrovna nikdo neseděl.

   Z přístavu jsme kolem Červené věže zašli do růžových zahrad a nakonec se vypravili ke kodaňské radnici. Obrovité budově z červených cihel, kterou budete znát z některých skandinávských seriálů.

5. Kodaňská karta

   Kodaňská karta se dá koupit už na letišti, ale jinak v informačních centrech, hotelích, v některých atrakcích a dokonce i v prodejnách potravin. Jednoduchý je i nákup přes internet.

   Jednodenní stojí dospělého 54 euro, dvoudenní 77, třídenní 93. Není to levné, ale pak už můžete zadarmo cestovat i navštěvovat památky. Musíte se ale ohánět, aby se vám to vyplatilo. To znamená jít do zábavního parku Tivoli (bacha, zdarma je jen vstup, ne restaurace nebo jízdy na horské dráze), projet se po kanálech výletní lodí, prohlédnout si národní akvária, Národní muzeum, zoologickou zahradu atd.

   Osobně doporučujeme jeden den se toulat městem bez nutnosti cokoliv platit, druhý den si vybrat jednu z atrakcí, zaplatit za ní pro Čechy velké peníze a pořádně si ji užít, bez toho, abyste řešili, jestli se vám karta vyplatí či nikoliv.

6. 

   Na skok do Švédska

   Když už jste v Kodani, vyplatí se zajet na skok do švédského Malmö. Nabízí se několik způsobů, ale zřejmě nejlevněji vyjde prostě využít Flixbus. Cesta trvá hodinu a pár minut. My jeli v neděli a autobusy odjížděly takřka každou hodinu. Například když vyjedete ve čtvrt na osm, v Malmö jste před půl devátou. Poslední autobus zpět jel po desáté večer, my pro jistotu jeli už v devět. Cena jednosměrné jízdenky většinou nepřesáhla dvě stovky (my za 149, koupenou jednoduše po internetu).

   Druhou možností je jet vlakem. Vlaky jezdí přímo, spojů jsou po celý den desítky, ve druhém státě jste za tři čtvrti hodiny, jednosměrná jízdenka stojí necelé tři stovky. I jízdenku na vlak se společností Öresundståg si můžete koupit online.

   Kromě klasické toulačky městem nás zaujalo třeba muzeum Malmohus v původní pevnosti z patnáctého století. Potěšitelné bylo, že jsme dostali průvodce v češtině. A taky je vedle něj původně německá ponorka U-3, která ale sloužila ve švédské armádě. Překvapivě si v ní můžete takřka vše osahat.

   Největším zážitkem cesty je však slavný Öresundský most, po kterém dvakrát pojedete, ať již použijete vlak nebo autobus. Zejména pohled na Malmö s mrakodrapem Turning Torso. Snad stále nejvyšší budova Skandinávie bohužel není veřejnosti přístupná, jde o “normální” obytnou budovu.

7. Ubytování v Kodani

   Vzhledem k cenám jsme vzdali ubytování v klasickém hotelu, u nich ceny za dvoulůžkový pokoj začínají na dvou tisících, v centru spíše třech. U hostelů je potřeba si dost opatrně vybírat.

   V některých jsou velké pokoje, ale oddělené podle pohlaví. Jednou jsme zase bydleli v hostelu, spíše turistické ubytovně asi čtyři kilometry od centra, kde všude byly kamery a personál nás neustále kontroloval, jestli nejsme moc hluční. Přestože jsme nebyli žádní pařmeni, vyhrožovali nám vyhozením i při běžné mluvě na pokoji. Na druhou stranu je potřeba dodat, že se ubytování nedalo nijak srovnávat s našimi ubytovnami Klubu českých turistů. Vše naprosto moderně vybavené, ráno bohatá snídaně, byť z polotovarů.

   Tentokrát jsme bydleli v hostelu pár set metrů od Nového přístavu. Na smíšeném pokoji pro šest lidí, přičemž jedno lůžko nás na české peníze vyšlo na necelou tisícovku. Všude bylo blízko. Kvalita odpovídala ceně. K dispozici byla kuchyň, která nám pobyt výrazně zlevnila. Bohužel se musela připlácet snídaně.

   Z hostelů jsme vybírali klasicky na Bookingu. Najdete zde řadu českých hodnocení, podle kterých se dobře řídí.

   Zhruba na stejnou cenu se dostanete i při použití služby Airbnb. My byli ve větší skupině, ale i tak nám bylo nabídnuto asi třicet domovů. Ceny začínaly na necelých čtyřech tisících za noc. Tedy opět asi tisícovka za osobu a noc, v centru.

8. Ceny v Kodani

   Dopřáli jsme si jeden oběd kousek od Nyhavnu a doposud z toho má skrblík v nás špatné spaní.

   Devět stovek na jednoho je prostě hodně. Daleko klidnější jsme byli po návštěvě pakistánské restaurace kousek od Univerzity. Tři stovky za večeři je v Kodani přijatelná cena. Ještě levněji je v McDonaldu na náměstí, jen tam nečekejte rodiny s dětmi jako v Čechách.

   Spíše se do něj kromě českých turistů stahovaly největší kodaňské socky. A to už to v posledních letech není jediný veřejný záchod v okolí.

   Ceny v obchodech byly o něco vyšší než v Čechách, ale snesitelné. Krabice mléka za 25 českých korun, láhev levného piva za třicet, chleba kolem čtyřiceti. Drahé nám přišlo ovoce, třeba kilo pomerančů bylo za stovku.