Jak chovat emu

Proč chovat emu

Chov pštrosů je v České republice již značně rozšířen. Postupně se však chovatelé pouští i do chovu emu, kteří jsou společenštější a k člověku přívětivější.

Z tohoto chovu využijete mnohé. Chutná vejce velké výživové hodnoty, pevnou, velmi ceněnou, kůži, olej z podkožního tuku používající se v kosmetickém průmyslu, až po šlachy na končetinách, z kterých se vyrábí žvýkačky pro psy.

Emu také velmi dobře pozná svého majitele. Proto nebude jen dobrým kamarádem, ale i velice dobrým hlídačem. V zajetí se dožívá i 35 let, proto bude vašim věrným společníkem po dlouhý čas.

Jaký je rozdíl mezi pštrosem a emu

I když vypadají stejně, určité odlišnosti zde najdeme. Pštros dvouprstý je jediným zástupcem čeledi pštrosovitých, který žije dodnes. Je největším ptákem planety. Emu hnědý známý i jako emu australský patří do čeledi kasuárovitých a je druhým největším nelétavým ptákem na světě.

Oba druhy žijí v obdobných podmínkách v křovinách, pastvinách a v savanách. Pštros je však původem z Afriky a emu z Austrálie. Oba jsou výbornými běžci, jen pštros je o něco málo rychlejší.

Emu je oproti pštrosovi menší. Rozdíl ve výšce může být až jeden metr, ve váze až 80 kilogramů. Rozdíl můžeme vidět i v držení hlavy, kdy emu má hlavu pod úrovní těla, kdežto pštros nad úrovní těla. Další rozdíl najdeme v barvě peří – emu je hnědý, pštrosí samec je černý s bílými pery na křídlech a pštrosí samička je šedohnědá.

Rozdíl spatřujeme i v páření. Emu je párový tvor, samci stačí jedna samička. Oproti tomu pštrosí samec může mít i sedm samiček. Vejce emu jsou menší zelenomodré barvy, vejce pštrosa je co do velikosti dvojnásobné a má bílou barvu.

Povahové rysy jsou taktéž trochu odlišné. Emu je přátelštější, schopný žít s lidmi. Pštros je oproti emu agresivnější.

Jak emu vypadá

Emu je druhým největším ptákem planety. Plochá prsní kost bez hřebenu zapřičiňuje, že patří mezi ptáky nelétavé. Je však výborným běžcem díky silným končetinám. Dokáže běžet rychlostí až 48 km/h. Velmi dobře také plave. Toho však využívají jen v krajních situacích, kdy jsou ohroženi.

Patří mezi všežravce. V oblibě má především bobule a semena. Nepohrdne ale ani hmyzem či drobnými hlodavci.  Často putují za potravou desítky kilometrů.

Měří 150–190 cm a váží 22-50 kg. Samice jsou větší než samci s typickou větší zadní částí.

Peří je hnědé až šedohnědé, přiléhavé, na hlavě černé. Hlava je modrá se silným zobákem. Peří připomíná srst, což je způsobeno zvláštní strukturou zdvojeného pera. Takto uzpůsobené peří pomáhá emu při termoregulaci a zajišťuje odvod dešťové vody z povrchu těla.

Žije v hejnech, která mohou čítat i desítky členů. Hojně je zastoupen v Austrálii. Obývají savany i zalesněná území.

Jak chovat emu v domácím prostředí

Emu není náročný na stravu ani na své obydlí. Je velmi otužilý, tudíž mu k bydlení stačí nevytápěná stodola či přístřešek. Co však potřebuje, je pořádný výběh s možností pastvy, který je potřeba řádně ohradit.

Kolik emu chovat

U emu je v mládí skoro nemožné určit jakého jsou pohlaví, proto, pokud chcete chovat jen jeden chovný pár, můžete za pár měsíců zjistit, že chováte jedince stejného pohlaví. Ve volné přírodě se do párů sdružují v období rozmnožování. Jinak žijí v hejnech.

Jaké jsou zvláštnosti chovu emu

Zajímavostí je, že samci zajišťují inkubaci vajec a starají se namísto samiček o svá mláďata.

Emu, tak jako například nutrie, jsou zvířata velmi podléhající stresu. Chovatel proto musí být při manipulaci se zvířaty velmi opatrný, jelikož kopance tohoto nelétavého tvora jsou velmi bolestivé.

Další zajímavostí je spánek těchto ptáků. Spí přibližně 7 hodin denně. Jejich spánek je však přerušovaný. Každou cca hodinu a půl se probouzí a po deseti minutách opět usínají.

Typickými jsou hlasové projevy, které připomínají bubnování nebo chrochtání.

A v neposlední řadě jej můžete pro svou výjimečnost spatřit i na státním znaku Austrálie.

Jak krmit emu

Jelikož emu pochází původně z oblastí, kde hledal potravu i několik kilometrů, je nenáročný na skladbu stravy. Přes léto lze krmit pícninami, jako je jetel a vojtěška, přes zimu dáváme seno. Krmivo obohacujeme ovocem a zeleninou. Například jablka, mrkev a krmná řepa jsou velmi oblíbenou pochoutkou.

Emu lze krmit i granulemi. Dnešní trh nabízí přímo krmné směsi pro emu podle dosaženého věku. Vodu je dobré obohatit vitamíny pro dobrý růst a kvalitní plodnost zvířat. Pije málo často, ale o to více. Vodu pijí do zásoby.

Emu patří mezi všežravce. Jako například i naše slepice, o jejímž chovu jsme již psali dříve. Občas tedy emu nepohrdne drobnými hlodavci, hmyzem či ještěrkami. Zajímavostí může být, že k rozmělnění rostlinné potravy a podporu trávení polykají malé kamínky – opět podobně jako i naše drůběž.

Jak se emu rozmnožují

K rozmnožování dochází v jarních měsících. Převážně v květnu a v červnu. Samice kladou vajíčka do společného hnízda. Přibližně po 5ti až 15ti kusech. Na vejcích sedí samec po dobu 49 až 56 dnů. Vejce jsou zelené barvy o hmotnosti asi 900 g. Samec také mláďata po vylíhnutí vodí a učí. Po dobu sezení na vejcích téměř nejí a nepije.

V chovu můžete pozorovat boj samic o samce. Když dojde k páření s více samci, může samice snášet vejce vícekrát za sezónu.

Jaké jsou choroby emu

V našich zeměpisných šířkách není emu nijak náchylný k nemocem. V dospělosti trpí spíše na úrazy. Mohou se objevit růstové vady, převážně končetin, způsobené špatným procesem líhnutí. Proces líhnutí je velmi složitý a náročný na čas i zkušenosti chovatele.

Pro co chovat emu

Emu chováme převážně pro kůži, maso, tuk a peří. Kůže je velmi pevná, proto je ve světě velmi ceněna. Maso lze přirovnat červenou barvou k masu hovězímu či zvěřině.

Z podkožního tuku se lisuje olej, který je velmi ceněn v kosmetice a lékařství. Šlachy nacházející se v končetinách se používají jako žvýkačky pro psy. Peří se zase využívá k výzdobě šatů. Z emu a pštrosa můžeme použít také dlouhé řasy a oční rohovku. No a samozřejmě též vejce.