Jak nastavit zrcadlovku

Jak funguje zrcadlovka

Jak už název napovídá, uvnitř přístroje se nachází zrcátko – obraz, který vidíte, když se díváte skrz hledáček u zrcadlovky, je tedy přesným odrazem reality, kterou chcete fotografovat, a není nijak ovlivněn rozlišením displeje.

To, že vidíte naprosto stejný obraz, jaký se po stisknutí spouště objeví na senzoru a následně tedy i na fotografii, je hlavní výhodou zrcadlovek.

Pro lepší ilustraci si představte cestu budoucí fotografie – obraz se skrz objektiv dostane k zrcátku, které je skloněné v úhlu 45° a které se nachází na samém konci těla fotoaparátu – přímo za objektivem. Od zrcátka se obraz odrazí v úhlu 90° nahoru a dopadá na matnici (tu si představte jako plastové, případně skleněné miniaturní promítací plátno).

No a tento obraz už můžete teoreticky sledovat hledáčkem. Protože je však z objektivu převrácený vzhůru nohama, je zde ještě jedna soustava zrcadel (u dražších modelů je nahrazena pentagonálním hranolem), která obraz zase otočí zpět – z ní už je pak obraz pomocí jednoduché optiky poslán přímo do hledáčku / oka.

Abychom měli základní teorii kompletní, je potřeba zmínit, že se u zrcadlovek můžete zcela běžně setkat i s názvem DSLR, tedy Digital Single Lens Reflex. Klasické zrcadlovky na kinofilm pak měly název SLR (Single Lens Reflex).

Teď už víte, co se nachází uvnitř Vašeho přístroje. Při výměně objektivu se může snadno stát, že pokud nebudete dostatečně rychlí nebo nebudete ve sterilním prostředí, vlétne dovnitř smítko prachu, které se pak bude jako větší či menší tečka objevovat na všech fotkách.

Pokud se to stane, můžete si základní čištění zrcadlovky provést i sami doma – tip na čistící sadu (nejen) jsme vám přinesli v tomto článku.

Jak správně nastavit zrcadlovku

Pokud chceme fotit jako opravdoví profesionálové, budeme si na zrcadlovce všechny parametry nastavovat sami. Mezi hlavní oblasti, které je zapotřebí pochopit a vědět, jak je nastavit, patří čas, clona, ISO a vyvážení bílé. Neméně důležitý je také režim ostření.

O tom, jak nastavit clonu a čas, se dozvíte v jiném článku na našich stránkách. ISO a ostření si detailněji představíme níže, zbývá tedy vyvážení bílé (WB).

WB – tedy anglicky White Balance. Vysvětlení, co vlastně to vyvážení bílé znamená, je poměrně komplikované a není úplně jednoduché ho shrnout do pár vět.

V zásadě jde (velmi zjednodušeně) o to, že světlo se skládá ze tří složek – červené, zelené a modré (RGB). Aby světlo bylo bílé, musí být tyto tři barvy v rovnováze. Když se například díváte na bílý list papíru v denním světle, je bílý. Když na něj zasvítí červené světlo, je červený – je tomu tak proto, že nijak nemění spektrum světla, které na něj dopadá.

Nicméně i přesto, vždy řekneme, že je papír bílý – děje se tomu tak proto, že naše oči a mozek jsou zvyklé korigovat barvy v barevném spektru. Tedy když s někým mluvíme třeba na zasněžených horák (převažující modré světlo) a potom znova večer u večeře při svíčkách (převažující červené světlo), vidíme ho pořád stejně.

Fotoaparát je přístroj a tohle neumí, pokud mu sami neporadíme. Pokud byste tedy při té večeři osobu naproti sobě fotili a fotoaparátu neřekli, že fotí za nestandardních světlených podmínek, budete se pravděpodobně po vyvolání fotek divit, že je osoba nepřirozeně červená.

Aby tomu tak nebylo, musíte fotoaparátu říct, že má červené světlo svíčky považovat za bílou a tímto krokem jej zkalibrovat. Většina DSLR má již v nastavení WB některé časté druhy světel přednastavené – stačí tedy přejít do nastavení WB a vybrat mezi například slunným a zamračeným dnem, svíčkou, nebo zářivkou.

Pokud chcete nastavení provést plně manuálně, pak musíte v nastavení zvolit barevnou teplotu světla v Kelvinech (K). Ta nabývá hodnot od zhruba 1200K až po 11000K, přičemž typickými zdroji světla, odstupňovanými podle teploty světla, jsou: svíčka (1200K – 1500K), běžná žárovka, východ a západ slunce, zářivka, přímé slunce (slunný den) a fotografický blesk, zamračený a mlhavý den, stín a modré nebe bez slunce, třeba na horách (8000K – 11000K).

Jak nastavit zaostření u zrcadlovky

Zaostřit na daný předmět lze v zásadě dvěma způsoby – buď můžete nastavit zrcadlovku na manuální (MF), nebo na automatické ostření (AF). Při volbě automatického zaostřování pak máte ještě dále na výběr z několika režimů.

Jak u fotoaparátů Nikon, tak Canon, je volba mezi manuálním a auto-ostřením přímo na objektivu. Pokud se přepnete do režimu MF, pak budete zaostřovat pomocí ostřícího kroužku přímo na objektivu – je to ta poslední, otáčivá část objektivu.

Pokud se přepnete do režimu AF, máte pak na výběr z několika možností, jak zrcadlovku nastavit – statické ostření (AF-S pro Nikon, One Shot pro Canon), kontinuální ostření (AF-C u Nikonu, AI Servo u Canonu) a plně automatické ostření (AF-A u zrcadlovek Nikon, AI Focus u značky Canon).

AF-S / One Shot – statické ostření, kdy fotoaparát ostří podle nastaveného zaostřovacího bodu. Běžně je jako zaostřovací bod nastaven středový bod – tedy střed snímku. Pokud chcete zaostřit na předmět, který nechcete mít kompozičně uprostřed, máte dvě možnosti.

Buď si můžete nastavením vybrat jiný zaostřovací bod, v praktickém využití je však tento způsob poměrně pracný a zdlouhavý – musíte tento bod manuálně nastavit – stisknutím tlačítka AF bodů (většinou ikonka obdélníku, ve kterém jsou do kříže znázorněny další, malé obdélníčky) a zároveň otáčením kolečka vedle spouště.

Po vyfocení objektu pak musíte nastavení provést znova, jinak vám fotoaparát bude na krajní bod ostřit i nadále.

Druhou možností, rychlejší a pro mnoho fotografů pohodlnější, je použití metody, která se nazývá „zamiř a zaostři – překomponuj – domáčkni“, nebo anglicky „point – recompose – shot“.

Provedení je jednoduché – zamíříte AF bod (ideálně středový, který si můžete dle libosti touto technikou posouvat) na místo, které chcete mít zaostřené a namáčknete spoušť do poloviny – fotoaparát tímto krokem zaostří, ostření uzamkne, ale zatím nic nevyfotí.

No a potom, aniž byste pouštěli, nebo domačkávali spoušť, překomponujete si snímek dle potřeby (tedy zaostřený bod posunete na kraj snímku dle libosti) a stisknete spoušť naplno.

AF-C / AI Servo – kontinuální ostření. Toto nastavení je ideální pro focení pohybujících se předmětů, například focení sportu nebo zvířat. Režim funguje tak, že po namáčknutí spouště se ostření nezamkne, ale naopak po celou dobu trvale „přeostřuje“.

V praxi tak stačí namáčknout spoušť, sledovat fotografovaný objekt a v požadovaný okamžik spoušť domáčknout.

Pokud se fotografované objekty pohybují víceméně konstantní rychlostí i směrem, funguje tento režim poměrně spolehlivě. Pokud však často a náhle mění rychlost i směr, nemusí být zaostření vždy stoprocentní.

Při focení v tomto režimu je také potřeba dát si pozor na to, aby fotky nebyly rozmazané – při focení pohybujících se objektů je zapotřebí nastavit nízký expoziční čas.

Posledním režimem je plně automatický AF-A / AI Focus – ten automaticky volí mezi již zmíněnými režimy statického a kontinuálního ostření, podle toho, jestli se fotografovaný objekt hýbe, nebo ne. Nefunguje vždy spolehlivě, proto je lepší se mu vyhnout a volit mezi manuálním ostřením, nebo zbylými automatickými režimy.

Jak nastavit ISO na zrcadlovce

Asi všem povědomá zkratka ISO označuje ve světě fotografie citlivost senzoru na světlo. Nedochází přitom k přenastavení senzoru samotného, ale pouze k zesílení signálu – čím vyšší bude ISO citlivost (tedy zesílení signálu), tím slabší může být signál, se kterým senzor pracuje. Analogií může být přehrávání audio záznamů – čím slaběji je zachycen původní zvuk, tím více musíte přidat na hlasitosti.

Dalo by se namítnout, že by tedy ISO mohlo být pro jistotu trvale nastaveno na nejvyšší hodnotu – bohužel, stejně jako u zmíněného příkladu se zvukem, dochází s navyšující se hodnotou ISO ke ztrátě kvality obrazu – roste obrazový šum, který se na fotce projevuje jako náhodné barevné body.

S vysokou hodnotou ISO, zvláště u černobílé fotografie, se dá záměrně, umělecky pracovat. Užívanější však byla tato metoda u klasických foto filmů, kde se ISO nenastavovalo, ale bylo již fyzickou vlastností kinofilmu, a kde šum působil pro lidské oko přirozeně a příjemně. U digitální fotografie bohužel šum snímek spíše pokazí.

Jak nastavit zrcadlovku na portrét

Jak už jsme řekli na začátku, i u zrcadlovek je možno použít scénických režimů, dokud si nejste manuálním nastavováním jistí. Tipy, jak nastavit zrcadlovku na focení portrétů, krajinek, nebo pohybu, se můžete dočíst v našem článku Jak nastavit fotoaparát. Zaujmout by vás mohlo i téma Jak nastavit clonu.